Dôležité Dátumy :D
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Máj
13.-Robert Pattison má 23 rokov
17.-Nikki Reed má 21 rokov(Rosalia)
21.-Točí sa posledná klapka filmu New Moon
Jún
7.-Patizón oslavuje meniny
10.-Dvd Súmrak je v predaji
15.-Elizabeth Reaser má dnes 34 rokov(Esme)
20.-Edwardove Cullenove narodeniny
August
16.-Cam Gigandet má 27 rokov(James)
September
13.-Bella Swan slávi svoje narodeniny
November
20.-Svetová premiéra filmu,,New Moon"
26.-Peter Facinelli dnes sfúkne 36 sviečok(Carlislea)
13.-Robert Pattison má 23 rokov
17.-Nikki Reed má 21 rokov(Rosalia)
21.-Točí sa posledná klapka filmu New Moon
Jún
7.-Patizón oslavuje meniny
10.-Dvd Súmrak je v predaji
15.-Elizabeth Reaser má dnes 34 rokov(Esme)
20.-Edwardove Cullenove narodeniny
August
16.-Cam Gigandet má 27 rokov(James)
September
13.-Bella Swan slávi svoje narodeniny
November
20.-Svetová premiéra filmu,,New Moon"
26.-Peter Facinelli dnes sfúkne 36 sviečok(Carlislea)
Breaking Dawn (Info)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Úsvit
Breaking Dawn
"Sú v prevahe. Je po všetkom.
A v tom, ako lúčom svetla z blesku, bola celá scéna iná.
Nič sa však nezmenilo - Volturiovci sa plížili k nám, s úmyslom zabíjať.
Jediné, čo sa skutočne zmenilo bolo, ako tá scéna na mňa pôsobila.
Zrazu som sa nemohla dočkať. Chcela som aby zaútočili.
Prikrčila som sa, panika sa zmenila na krvilačnosť, úsmev sa objavil na mojej tvári
a zavrčanie sa vydralo spoza mojich odhalených zubov."
Synopsa:
Po mnohých prekážkach a komplikáciách konečne nastal Bellin a Edwardov veľký deň - vzali sa a odišli na medové týždne. Všetko sa zdá byť ideálne až kým Bella zistí, že čaká dieťa, ktoré rastie závratnou rýchlosťou. Edward nesúhlasí s Belliným plánom dieťa donosiť, keďže je prisilné a Belle čím ďalej tým viac ubližuje. Pri pôrode ich spoločnej dcéry takmer zomrie a tak ju Edward v poslednej chvíli premení na upírku. Bella sa pozoruhodne ľahko vysporiada so svojim životom novonarodeného upíra, ale komplikácie nastanú, keď upírka z cudzieho klanu uvidí ich dcéru. Pomýli si ju s "nesmrteľným dieťaťom", upírskym dieťaťom, ktoré je v ich svete proti pravidlám. Informuje Volturiovcov, ktorí už len čakali na zámienku, aby mohli preriediť rady Cullenovcov...
Info:
- Breaking Dawn je štvrtý a posledný diel Twilight ságy
- štvrtý diel je rozdelený na tri knihy: Prvá a tretia je písaná z Bellinej perspektívy, druhá z perspektívy Jacoba Blacka
Americké vydanie: "Breaking Dawn" 2008; 756 strán (paperback), rozdelenie na tri knihy, 39 kapitol (3 x predslov)
Slovenské vydanie: "Úsvit" 02.09.2009;
Breaking Dawn
"Sú v prevahe. Je po všetkom.
A v tom, ako lúčom svetla z blesku, bola celá scéna iná.
Nič sa však nezmenilo - Volturiovci sa plížili k nám, s úmyslom zabíjať.
Jediné, čo sa skutočne zmenilo bolo, ako tá scéna na mňa pôsobila.
Zrazu som sa nemohla dočkať. Chcela som aby zaútočili.
Prikrčila som sa, panika sa zmenila na krvilačnosť, úsmev sa objavil na mojej tvári
a zavrčanie sa vydralo spoza mojich odhalených zubov."
Synopsa:
Po mnohých prekážkach a komplikáciách konečne nastal Bellin a Edwardov veľký deň - vzali sa a odišli na medové týždne. Všetko sa zdá byť ideálne až kým Bella zistí, že čaká dieťa, ktoré rastie závratnou rýchlosťou. Edward nesúhlasí s Belliným plánom dieťa donosiť, keďže je prisilné a Belle čím ďalej tým viac ubližuje. Pri pôrode ich spoločnej dcéry takmer zomrie a tak ju Edward v poslednej chvíli premení na upírku. Bella sa pozoruhodne ľahko vysporiada so svojim životom novonarodeného upíra, ale komplikácie nastanú, keď upírka z cudzieho klanu uvidí ich dcéru. Pomýli si ju s "nesmrteľným dieťaťom", upírskym dieťaťom, ktoré je v ich svete proti pravidlám. Informuje Volturiovcov, ktorí už len čakali na zámienku, aby mohli preriediť rady Cullenovcov...
Info:
- Breaking Dawn je štvrtý a posledný diel Twilight ságy
- štvrtý diel je rozdelený na tri knihy: Prvá a tretia je písaná z Bellinej perspektívy, druhá z perspektívy Jacoba Blacka
Americké vydanie: "Breaking Dawn" 2008; 756 strán (paperback), rozdelenie na tri knihy, 39 kapitol (3 x predslov)
Slovenské vydanie: "Úsvit" 02.09.2009;
Ako Vznikol Súmrak ?!
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Pítate sa ako vznikol Súmrak?
,,Druhého júna som sa zobudila z veľmi živého sna,"hovorí autorka knižnej série Stephenie Mayerová.,,V tom sne boli dve osoby pohrúžené do rozhovoru na lesnej lúke.Jednou z nich bolo obyčajné dievča.Tá druhá osoba bola fantasticky krásna,žiarivá....Bol to upír!Rozoberali prekážky,vyplývajúce z toho,že sa postupne do seba zamilovali.Upíra priťahovala vôňa jej krvi a nebolo to pre neho ľahké,uvládnuť sa a okamžite ju nezabiť.Stephenie najskôr stvorila prvú verzu Twilight pre seba,jednoducho sa zobudila zo sna,sadla si za počítač,zapísala si všetko,čo si zapamätala.Odvtedy až dodnes nedokáže z hlavy pustiť hlavných hrdinov.Ubehli tri mesiace a kniha bola hotová,Meyerová však ešte nemala mená pre svoje hlavné postavy.Stále ich volala ,,on a,,ona".,,Pre svojho upíra sa rozhodla použiť meno,ktoré bolo kedysi veľmi romantické,no časom stratilo svoju popularitu,"Hovorí autorka.,,Shlavnou hrdinkov to bolo ťažšie.Po tom dlhom čase,ktorý som s ňou strávila,som ju mala rada ako vlastnú dcéru a žiadne meno sa mi nezdalo dosť dobré.Napokon som jej dala meno,ktoré som si šetrila pre svoju dcéru- Isabella.Edward a Bella mali konečne mená!Keď som potom dokončila hlavný príbeh knihy,začala som písať epilóg,no napokon som to uzatvorila s tým,že niesom pripravená sa so svojimi postavami rozlúčiť,a tak som začala pracovať na pokračovaní.Medzitým som sa snažila o vydanie knihy,čo nebolo skutočne ľahké.Potom,čo ma viackrát niektoré vydavateľstvá odmietli,ma objavila moja súčastná agentka a editorka,vďaka ktorej sa zo sna stala skutočnosť...."Dnes má Mayerová na konte viac ako 25 miliónov predaných výtlačkov!Román Twilight (Súmrak) si okamžite získal okamžite fanúšikov a napr.podľa Amazonu,americkému internetovéme obchodnému gigantu,je Súmrak najlepšou tínedžerskou knihou desaťročia.Len s posledného dielu,,Breaking Dawn"sa za prvý deň predalo viac ako 1,3 milióna výtlačkov!Sériu preložili v 37 krajinách a okamžite figurovala na popredných miestach v rebríčkoch predajnosti vrátane Slovenska.V súčastnosti je u nás dostupný i preklad druhej knihy,ktorý vyšiel pod názvom,,Nov",tretia kniha,,Zatmenie" by mala výjsť v máji 2009 a posledný diel pod názvom ,,Úsvit"v novembri 2009.
,,Druhého júna som sa zobudila z veľmi živého sna,"hovorí autorka knižnej série Stephenie Mayerová.,,V tom sne boli dve osoby pohrúžené do rozhovoru na lesnej lúke.Jednou z nich bolo obyčajné dievča.Tá druhá osoba bola fantasticky krásna,žiarivá....Bol to upír!Rozoberali prekážky,vyplývajúce z toho,že sa postupne do seba zamilovali.Upíra priťahovala vôňa jej krvi a nebolo to pre neho ľahké,uvládnuť sa a okamžite ju nezabiť.Stephenie najskôr stvorila prvú verzu Twilight pre seba,jednoducho sa zobudila zo sna,sadla si za počítač,zapísala si všetko,čo si zapamätala.Odvtedy až dodnes nedokáže z hlavy pustiť hlavných hrdinov.Ubehli tri mesiace a kniha bola hotová,Meyerová však ešte nemala mená pre svoje hlavné postavy.Stále ich volala ,,on a,,ona".,,Pre svojho upíra sa rozhodla použiť meno,ktoré bolo kedysi veľmi romantické,no časom stratilo svoju popularitu,"Hovorí autorka.,,Shlavnou hrdinkov to bolo ťažšie.Po tom dlhom čase,ktorý som s ňou strávila,som ju mala rada ako vlastnú dcéru a žiadne meno sa mi nezdalo dosť dobré.Napokon som jej dala meno,ktoré som si šetrila pre svoju dcéru- Isabella.Edward a Bella mali konečne mená!Keď som potom dokončila hlavný príbeh knihy,začala som písať epilóg,no napokon som to uzatvorila s tým,že niesom pripravená sa so svojimi postavami rozlúčiť,a tak som začala pracovať na pokračovaní.Medzitým som sa snažila o vydanie knihy,čo nebolo skutočne ľahké.Potom,čo ma viackrát niektoré vydavateľstvá odmietli,ma objavila moja súčastná agentka a editorka,vďaka ktorej sa zo sna stala skutočnosť...."Dnes má Mayerová na konte viac ako 25 miliónov predaných výtlačkov!Román Twilight (Súmrak) si okamžite získal okamžite fanúšikov a napr.podľa Amazonu,americkému internetovéme obchodnému gigantu,je Súmrak najlepšou tínedžerskou knihou desaťročia.Len s posledného dielu,,Breaking Dawn"sa za prvý deň predalo viac ako 1,3 milióna výtlačkov!Sériu preložili v 37 krajinách a okamžite figurovala na popredných miestach v rebríčkoch predajnosti vrátane Slovenska.V súčastnosti je u nás dostupný i preklad druhej knihy,ktorý vyšiel pod názvom,,Nov",tretia kniha,,Zatmenie" by mala výjsť v máji 2009 a posledný diel pod názvom ,,Úsvit"v novembri 2009.
Baseball Scéna
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Baseball scéna Cullenovci-Nomádi s hádkou Belly a Charlieho nájdete na
http://www.youtube.com/watch?v=bCMvwft1OXs
http://www.youtube.com/watch?v=bCMvwft1OXs
Svadba (Reneesme)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Svadba- Renesmee
,,Mami ja sa bojím!“ povedala som jej ,,Nessi nemáš sa preco bát ak ho naozaj miluješ tak to dopadne dobre a neboj sa Jacob je velmi dobrý chalan ,poznám to z vlastnej skúsenosti ô“ povedala mi a pritom ma pohladkala po cele. ,,Nessi pod sem !“ zavolala ma Alice ,,A uz to zacina “ oznámila mi mama ,,Neboj sa Nessi budes nadherná “ povedala mi Alice a pohladkala ma. ,,Tak pod sem moje zlatícko“povedala a chytila mi vlasy a robila mi úces ,urcite to bolo zlozité ked je to trvalo 20 min. pricom ona ma vždy nádherné vlasy za pár minút.Potom ma namalovala a pokracovala s kráslovaním. 3 . 2 . ,, Hotovo!“zakricala na mna plná radosti. ,,Tak pozri sa na seba“povedala plná radosti a otocila ma k velkému zrkadlu ,ktoré bolo väcsie ako ja a bolo take krištalovo biele,proste nádherné ako vsetky veci v tomto dome.Ked som sa uz konecne zahladela do zrkadla tak som tomu nemohla uverit.Pozeralo sa na mna nadherne dievca malo nadherne namalované mihalnice a mala svetlo modre zo ziarivo striebristej farby odtien ocí.Mala cervensie lícka a ústa lesklej ruzovej farby.Bola som nádherná vôbec som si neuvedomila ,ze môzem byt niekedy taká nádherná. Alice si to ticho zle vysvetlila a zachmúrila sa a pritom povedala. ,,Tebe sa to nepáci?“spýtala sa ma a zvcedavo sa na mna pozerala.,,Alice co si hlúpa?Ved ja som nádherná nikdy som si nemyslela,ze môzem byt takáto nádherná .Si neuveritelná tot je nemozne.Som fakt velmi rada.....“pochvalne som vravela blakotala som na nu od stastia. ,,Tebe sa to naozaj páci?“ spýtala sa ,,Jasné ,ze áno“povedala som ,,Dakujem ti“prikrocila som k nej a pobozkala som ju a znova som jej podakovala. ,,Uz je cas “oznámila nám Rosalia. ,,A mimochodom Nessi si nádherná“pochválila ma ,,Daqkujem ti Rosalia“mam kumne rýchlo pribehla objala ma ,,Nessi si to ty?si no proste nádherná ešte krajšia ako som bola ja na svadbe.Alice dakujem ti si úzasna a Nessi aj ty si úzasná a samozrejme prekrásna.“poverdala a pochválila mna aj Alice. ,,Nessi...si prekrásna“povedal mi uzasnuto Edward ,,Dakujem oci“ ,,Uz musíme íst Nessi a neboj sa proste sa len usmievaj a...Nessi som tu stebou ...stojím pri tebe“povedal mi ocko ,,Dakujem ti ocko ja viem a pokúsim sa nemat stres“pobozkala som ho na líce a Edward ma chytil pod pazuchu a uz sme isli dole a Rosalia hrala pochod.Par krokov a uz som pri Jacobovi.Stále som si to opakovala .Chcela som uz utiect k Jacobovi ale Edward ma chytil . ,,Chvílku pockaj hned sme tam“povedal Edward. Ked sme vystúpili na schodík Edward ma odovzdal Jacobovi a uz som som bolo spokojná.Knaz pokracoval a ked zacal sa pytat tak som spozornela. ,,Jacob Black beriete si tu prítumnú Renesmee Cullen?“opýtall sa Jacoba ,,Áno“povedal rýclo a smelo a potom sa namna usmial. Potom pokracoval. ,,Renesmee Cullen berete si tu prítomného Jacoba Blacka?“ ,,Áno“ povedala som a usmiala som sa na Jacoba. ,,Tak vás vyhlasujem za manzelku a manzela.“ ,,Môzete sa pobozkat .“povedal a medzitým mi Jacob zobral tvá do dlaní a jemne sme sa pobozkali.“Všetci nám zacali tlieskat a potom nám zacal kazdý blahozelat a bozkávat... Potom sme s Jacobom tancovali ,,spolocný tanec,, ,,Milujem ta Jacob z celého srdca“ ,,Aj ja teba Nessi“a potom sme sa pobozkali. ,,Môzem prosit?“spýtalal sa ma Edward a takto to pokracovalo az kým som nevystriedala vsetkých.Potom sme sa sli prezliect a zobrat tasky s oblecením a vysli sme k autu kde nás vsetci cakali apotom sme sa rozlúcili a ja som sa otocila a zakricala ,,Chytajte!“ a vyhodila som ich a tam ich a tam ich chytila Leah Clewert ,,Ahojte!!“zakricala som na nich s poslala som im vzdusnú pusu. ,,Konecne sme spolu navzdy“povedala som mu ,,Miluijem ta Nessi“ povedal mi Jacob a pobozkal ma na celo ,,Aj ja teba a kde ideme??“spýtala som sa. ,,Nechaj sa prekvapit ,ale iba to ti poviem ,ze tam boli aj Edward a Bella.“povedal a potom sa usmial.
,,Mami ja sa bojím!“ povedala som jej ,,Nessi nemáš sa preco bát ak ho naozaj miluješ tak to dopadne dobre a neboj sa Jacob je velmi dobrý chalan ,poznám to z vlastnej skúsenosti ô“ povedala mi a pritom ma pohladkala po cele. ,,Nessi pod sem !“ zavolala ma Alice ,,A uz to zacina “ oznámila mi mama ,,Neboj sa Nessi budes nadherná “ povedala mi Alice a pohladkala ma. ,,Tak pod sem moje zlatícko“povedala a chytila mi vlasy a robila mi úces ,urcite to bolo zlozité ked je to trvalo 20 min. pricom ona ma vždy nádherné vlasy za pár minút.Potom ma namalovala a pokracovala s kráslovaním. 3 . 2 . ,, Hotovo!“zakricala na mna plná radosti. ,,Tak pozri sa na seba“povedala plná radosti a otocila ma k velkému zrkadlu ,ktoré bolo väcsie ako ja a bolo take krištalovo biele,proste nádherné ako vsetky veci v tomto dome.Ked som sa uz konecne zahladela do zrkadla tak som tomu nemohla uverit.Pozeralo sa na mna nadherne dievca malo nadherne namalované mihalnice a mala svetlo modre zo ziarivo striebristej farby odtien ocí.Mala cervensie lícka a ústa lesklej ruzovej farby.Bola som nádherná vôbec som si neuvedomila ,ze môzem byt niekedy taká nádherná. Alice si to ticho zle vysvetlila a zachmúrila sa a pritom povedala. ,,Tebe sa to nepáci?“spýtala sa ma a zvcedavo sa na mna pozerala.,,Alice co si hlúpa?Ved ja som nádherná nikdy som si nemyslela,ze môzem byt takáto nádherná .Si neuveritelná tot je nemozne.Som fakt velmi rada.....“pochvalne som vravela blakotala som na nu od stastia. ,,Tebe sa to naozaj páci?“ spýtala sa ,,Jasné ,ze áno“povedala som ,,Dakujem ti“prikrocila som k nej a pobozkala som ju a znova som jej podakovala. ,,Uz je cas “oznámila nám Rosalia. ,,A mimochodom Nessi si nádherná“pochválila ma ,,Daqkujem ti Rosalia“mam kumne rýchlo pribehla objala ma ,,Nessi si to ty?si no proste nádherná ešte krajšia ako som bola ja na svadbe.Alice dakujem ti si úzasna a Nessi aj ty si úzasná a samozrejme prekrásna.“poverdala a pochválila mna aj Alice. ,,Nessi...si prekrásna“povedal mi uzasnuto Edward ,,Dakujem oci“ ,,Uz musíme íst Nessi a neboj sa proste sa len usmievaj a...Nessi som tu stebou ...stojím pri tebe“povedal mi ocko ,,Dakujem ti ocko ja viem a pokúsim sa nemat stres“pobozkala som ho na líce a Edward ma chytil pod pazuchu a uz sme isli dole a Rosalia hrala pochod.Par krokov a uz som pri Jacobovi.Stále som si to opakovala .Chcela som uz utiect k Jacobovi ale Edward ma chytil . ,,Chvílku pockaj hned sme tam“povedal Edward. Ked sme vystúpili na schodík Edward ma odovzdal Jacobovi a uz som som bolo spokojná.Knaz pokracoval a ked zacal sa pytat tak som spozornela. ,,Jacob Black beriete si tu prítumnú Renesmee Cullen?“opýtall sa Jacoba ,,Áno“povedal rýclo a smelo a potom sa namna usmial. Potom pokracoval. ,,Renesmee Cullen berete si tu prítomného Jacoba Blacka?“ ,,Áno“ povedala som a usmiala som sa na Jacoba. ,,Tak vás vyhlasujem za manzelku a manzela.“ ,,Môzete sa pobozkat .“povedal a medzitým mi Jacob zobral tvá do dlaní a jemne sme sa pobozkali.“Všetci nám zacali tlieskat a potom nám zacal kazdý blahozelat a bozkávat... Potom sme s Jacobom tancovali ,,spolocný tanec,, ,,Milujem ta Jacob z celého srdca“ ,,Aj ja teba Nessi“a potom sme sa pobozkali. ,,Môzem prosit?“spýtalal sa ma Edward a takto to pokracovalo az kým som nevystriedala vsetkých.Potom sme sa sli prezliect a zobrat tasky s oblecením a vysli sme k autu kde nás vsetci cakali apotom sme sa rozlúcili a ja som sa otocila a zakricala ,,Chytajte!“ a vyhodila som ich a tam ich a tam ich chytila Leah Clewert ,,Ahojte!!“zakricala som na nich s poslala som im vzdusnú pusu. ,,Konecne sme spolu navzdy“povedala som mu ,,Miluijem ta Nessi“ povedal mi Jacob a pobozkal ma na celo ,,Aj ja teba a kde ideme??“spýtala som sa. ,,Nechaj sa prekvapit ,ale iba to ti poviem ,ze tam boli aj Edward a Bella.“povedal a potom sa usmial.
Testík :)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
1. Je pozdě v noci a ty..
a) Spím, co jiného? ☼
b) Dělám všechno možné, ale nespím..nějak se mi nechce. ♥
c) Tvrdě spím..a také plánuji dlouho spát. ☻
2. Ať je jakékoliv roční období tobě..
a) Je pořád teplo a všichni šílí, když v zimě chodím málo oblečená. ☻
b) V létě je mi vedro a v zimě se raději pořádně obleču. ☼
c) No i když je velké horko je mi většinou zima. ♥
3. Ty a tví přátelé..
a) Mám jich hodně málo, za to jim mohu věřit. ♥
b) Mám jich akorát. ☼
c) Přátelé? Mám jich poměrně dost. ☻
4. Máš občas pocit jakoby ti někdo četl myšlenky?
a) Občas se mi stane, že na něco myslím a má kamarádka se mě na to zrovna zeptá. ☻
b) Proboha co je to za blbost, číst myšlenky? Ne. ☼
c) Občas mi přijde jako, že čtu myšlenky já ostatním. ♥
5. Určitě jsi někdy slyšela o tzv. vlčích lidech, kteří jsou nadměrně ochlupení a třeba vystupují v cirkuse. Tvůj názor na ně?
a) Lituji je a nikomu bych to tedy nepřála. ☼
b) Je to odporné a hnusí se mi! ♥
c) Nemohou za to. ☻
6. Při nějaké práci se zraníš a máš škrábanec na ruce.
a) Nevšímám si toho.. Rychle se to zahojí. ☻
b) Letím za doktorem nebo si na to dám náplast. ☼
c) Já a zranit se? To už se mi hodně dlouho nestalo. ♥
7. Je léto a jedeš k moři..
a) Celý den prospím na slunci a opaluju se, protože skvěle chytám barvu. ☻
b) Snažím se vyhnout slunci. Hnusná pálící koule co ti jen ničí pleť. ♥
c) Koupu se v moři, opaluju se.. Střídám to. ☼
Tak a teď.. čeho máš nejvíc?
Nejvíc ☻
Nepříjdeš si občas zvláštně? Pořád je ti teplo, nejraději všechno prospíš a k tomu jsi snadno čitelná. Klidně se můžeš zranit, ale rychle se ti to zahojí.. Asi jenom štěstí.. nebo za tím je něco víc a ty bys mohla být vlkodlak? ;)
Nejvíc ☼
Achjo.. Co je to za divný test, že? Upíři, vlkodlaci.. Hezky se to čte, ale je to nesmysl. No jo, typický člověk. :D
Nejvíc ♥
Všude kde se objevíš na tebe všichni koukají. Něčím je asi okouzluješ. Díky tvé apatii k slunci jsi většinou bílá jako stěna a tím také výjimečná. Sáhni si na ruku.. Cítíš tep? Nejsi náhodou upír? ;)
Tak co vám vyšlo? :)
a) Spím, co jiného? ☼
b) Dělám všechno možné, ale nespím..nějak se mi nechce. ♥
c) Tvrdě spím..a také plánuji dlouho spát. ☻
2. Ať je jakékoliv roční období tobě..
a) Je pořád teplo a všichni šílí, když v zimě chodím málo oblečená. ☻
b) V létě je mi vedro a v zimě se raději pořádně obleču. ☼
c) No i když je velké horko je mi většinou zima. ♥
3. Ty a tví přátelé..
a) Mám jich hodně málo, za to jim mohu věřit. ♥
b) Mám jich akorát. ☼
c) Přátelé? Mám jich poměrně dost. ☻
4. Máš občas pocit jakoby ti někdo četl myšlenky?
a) Občas se mi stane, že na něco myslím a má kamarádka se mě na to zrovna zeptá. ☻
b) Proboha co je to za blbost, číst myšlenky? Ne. ☼
c) Občas mi přijde jako, že čtu myšlenky já ostatním. ♥
5. Určitě jsi někdy slyšela o tzv. vlčích lidech, kteří jsou nadměrně ochlupení a třeba vystupují v cirkuse. Tvůj názor na ně?
a) Lituji je a nikomu bych to tedy nepřála. ☼
b) Je to odporné a hnusí se mi! ♥
c) Nemohou za to. ☻
6. Při nějaké práci se zraníš a máš škrábanec na ruce.
a) Nevšímám si toho.. Rychle se to zahojí. ☻
b) Letím za doktorem nebo si na to dám náplast. ☼
c) Já a zranit se? To už se mi hodně dlouho nestalo. ♥
7. Je léto a jedeš k moři..
a) Celý den prospím na slunci a opaluju se, protože skvěle chytám barvu. ☻
b) Snažím se vyhnout slunci. Hnusná pálící koule co ti jen ničí pleť. ♥
c) Koupu se v moři, opaluju se.. Střídám to. ☼
Tak a teď.. čeho máš nejvíc?
Nejvíc ☻
Nepříjdeš si občas zvláštně? Pořád je ti teplo, nejraději všechno prospíš a k tomu jsi snadno čitelná. Klidně se můžeš zranit, ale rychle se ti to zahojí.. Asi jenom štěstí.. nebo za tím je něco víc a ty bys mohla být vlkodlak? ;)
Nejvíc ☼
Achjo.. Co je to za divný test, že? Upíři, vlkodlaci.. Hezky se to čte, ale je to nesmysl. No jo, typický člověk. :D
Nejvíc ♥
Všude kde se objevíš na tebe všichni koukají. Něčím je asi okouzluješ. Díky tvé apatii k slunci jsi většinou bílá jako stěna a tím také výjimečná. Sáhni si na ruku.. Cítíš tep? Nejsi náhodou upír? ;)
Tak co vám vyšlo? :)
Životopisi (Renné a Charlie)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Renée Dwyerová
Celé jméno: Renée Higginbotham Dwyerová
Stav: Člověk
Datum narození: 1968
Původně pochází z: Phoenix, Arizona
Barva vlasů: hnědá
Barva očí: hnědá
Fyzický popis: Vypadá jako Bella, ale s krátkými vlasy a mimickými vráskami.
Rodinní příslušníci: Dcera - Isabella Swanová, Manžel - Phil Dwyer, Ex-manžel - Charlie Swan
Osobní historie: Renée a Charlie nebyli nijak dlouho oddáni. Jejich dcera, Bella, se narodila v září roku 1988 a oni se rozvedli v březnu roku 1989. Přestěhovala se do Riverside v Californii, dokud Belle nebylo pět let, a tehdy se přestěhovala do Phoenixu, Arizona, kdy dodnes stále žije.
Okolo roku 2004 ona potkala a zamilovala se do druholigového hráče baseballu, který se jmenoval Paul Dwyer, kterého si později vzala. Bylo pro ně těžké trávit spolu čas, když on byl vždy na cestách a ona musela zůstat doma s Bellou. Bella se rozhodnula, že se přistěhuje za otcem, uvolní Renée, aby mohla cestovat spolu s jejím novomanželem.
Ona je navzdory svému věku popsána spíš jako dítě než jako dospělá. Ona je svobodomyslné povahy a častokrát zapomnětlivá.
Charlie Swan
Celé jméno: Charlie Swan
Stav: Člověk
Datum narození: 1964
Původně pochází z: Forks, Washington
Povolání: Policejní náčelník
Rodinní příslušníci: Dcera - Isabella Swanová, Ex-manželka - Renée Dwyerová
Koníčky: Rybaření
Auto: Policejní auto
Osobní historie: Charlie a Renée nebyli nijak dlouho oddáni. Jejich dcera, Bella, se narodila v září roku 1988 a oni se rozvedli v březnu roku 1989. Ačkoli teď už je rozvedený sedmnáct let, nikdy opravdu nezapomněl na svou ex-manželku.
Když byla malá, Bella jezdila na návštěvu na jeden měsíc v létě. Když jí bylo čtrnáct, zarazila to a vyžadovala prázdniny s jejím otcem někde jinde. Oni obvykle jezdily do Kalifornie. Když se Renée znovu vdala, Bella cítila potřebu poskytnout své matce nějaký čas o samotě s jejím novým manželem a odjela žít s Charliem do Forks. Charlie udělal všechno, co mohl, aby se Bella cítila jako doma, dokonce ji koupil auto.
Charlie je policejní náčelník ve městě Forks.
Celé jméno: Renée Higginbotham Dwyerová
Stav: Člověk
Datum narození: 1968
Původně pochází z: Phoenix, Arizona
Barva vlasů: hnědá
Barva očí: hnědá
Fyzický popis: Vypadá jako Bella, ale s krátkými vlasy a mimickými vráskami.
Rodinní příslušníci: Dcera - Isabella Swanová, Manžel - Phil Dwyer, Ex-manžel - Charlie Swan
Osobní historie: Renée a Charlie nebyli nijak dlouho oddáni. Jejich dcera, Bella, se narodila v září roku 1988 a oni se rozvedli v březnu roku 1989. Přestěhovala se do Riverside v Californii, dokud Belle nebylo pět let, a tehdy se přestěhovala do Phoenixu, Arizona, kdy dodnes stále žije.
Okolo roku 2004 ona potkala a zamilovala se do druholigového hráče baseballu, který se jmenoval Paul Dwyer, kterého si později vzala. Bylo pro ně těžké trávit spolu čas, když on byl vždy na cestách a ona musela zůstat doma s Bellou. Bella se rozhodnula, že se přistěhuje za otcem, uvolní Renée, aby mohla cestovat spolu s jejím novomanželem.
Ona je navzdory svému věku popsána spíš jako dítě než jako dospělá. Ona je svobodomyslné povahy a častokrát zapomnětlivá.
Charlie Swan
Celé jméno: Charlie Swan
Stav: Člověk
Datum narození: 1964
Původně pochází z: Forks, Washington
Povolání: Policejní náčelník
Rodinní příslušníci: Dcera - Isabella Swanová, Ex-manželka - Renée Dwyerová
Koníčky: Rybaření
Auto: Policejní auto
Osobní historie: Charlie a Renée nebyli nijak dlouho oddáni. Jejich dcera, Bella, se narodila v září roku 1988 a oni se rozvedli v březnu roku 1989. Ačkoli teď už je rozvedený sedmnáct let, nikdy opravdu nezapomněl na svou ex-manželku.
Když byla malá, Bella jezdila na návštěvu na jeden měsíc v létě. Když jí bylo čtrnáct, zarazila to a vyžadovala prázdniny s jejím otcem někde jinde. Oni obvykle jezdily do Kalifornie. Když se Renée znovu vdala, Bella cítila potřebu poskytnout své matce nějaký čas o samotě s jejím novým manželem a odjela žít s Charliem do Forks. Charlie udělal všechno, co mohl, aby se Bella cítila jako doma, dokonce ji koupil auto.
Charlie je policejní náčelník ve městě Forks.
Reneesme
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Nessie je dcérou Isabelly Swan a Edwarda Cullena.Je takmer jediná svojho druhu: neni upírom ani vlkolakom.Veľmi rýchlo rastie,ale ak sa tak stane stárnuť prestane.
Jej oči sú čokoládovo hnedé po (Bells) a má bronzové vlasy(Edward),ktoré sa prstinkovito vlnia(Charlie).
Renesme má rovnako bledú tvár ako upíry,ale červené líčka.Teplota jejho tela je vyššia než ľudská.CCA o 2 stupne nižšia ako vlkolaci.Nessino srdce bije oniečo rýchlejšie ako u človeka.
Môže spať a jesť rôzne jedlo,ale dáva prednosť krvi.
Má zvláštne nadanie: dotykom vie prenášať svoje myšlienky.
Obrázky :
Bella and Nessie - renesmee-carlie-cullen photo
Little Nessie Cullen - renesmee-carlie-cullen photo
http://static.playdo.com/1020/danqer_maqnet/tabimages/edward_renesmee%5B1%5D.JPG
http://farm4.static.flickr.com/3476/3224950675_5979f5df2d.jpg
Jej oči sú čokoládovo hnedé po (Bells) a má bronzové vlasy(Edward),ktoré sa prstinkovito vlnia(Charlie).
Renesme má rovnako bledú tvár ako upíry,ale červené líčka.Teplota jejho tela je vyššia než ľudská.CCA o 2 stupne nižšia ako vlkolaci.Nessino srdce bije oniečo rýchlejšie ako u človeka.
Môže spať a jesť rôzne jedlo,ale dáva prednosť krvi.
Má zvláštne nadanie: dotykom vie prenášať svoje myšlienky.
Obrázky :
Bella and Nessie - renesmee-carlie-cullen photo
Little Nessie Cullen - renesmee-carlie-cullen photo
http://static.playdo.com/1020/danqer_maqnet/tabimages/edward_renesmee%5B1%5D.JPG
http://farm4.static.flickr.com/3476/3224950675_5979f5df2d.jpg
14 Faktov o upíroch
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
1.Upíri nemajú tesáky ani špicaté zuby!
2.Upíri majú bledú pokožku!
3.Upíri sú omnoho krajší než ľudia!
4.Pokožka upíra vystavená slnku akoby iskrý,srší farbami ako diamant!
5.Koža upírou je tiež veľmi silná,nedá sa tak ľahko prepichnúť!
6.Upíri sú zdokonalený ľudia a medzi ich prednosti patrí rýchlosť,,sila,zdatnosť,koordinácia a všetkých 5 zmyslov ovládajú dokonale!
7.Upír je načisto mŕtvy,až keď je roztrhaný na kúsky a spálený na popol,nyvyše ho môže zabiť Iba ďalší upír alebo vlkolak!
8.Upíry sa potrebujú,,najesť" len raz za 2 mesiace,aby svoj smäd udržali na uzde!
9.Farba ich očí odráža,v akom stave sú!Čierna-vyschnutý,červená-nasýtený ľudsou krvou,zlatá-nasýtený zvieracou krvou!Keď je upír opäť smädný,farba jeho očí sa približuje k čiernej!
10.Upíri sú odolný voči starovekým metódam ich zabíjania,ako je použitie cibule,cesnaku,svätenej vody,kr´ža či kola!
11.Niektorý upíri majú navyče ďalšie špeciálne schopnosti!Edward dokáže čítať myseľ,Alica vidí budúcnosť a Jasper dokáže vnímať emocionálny stav človeka!
12.Upíry sa obliekajú do svetlejších farieb,aby potlačili svoju prenikajúcu farbu pokožky!
13.Upíri nikdy nejedia ľudské mäso!A ak predsa,musia ho potom vyvracať!
14.Upíri majú neustále kruhy pod očami.ktoré sú ešte viditelnejšie,keď sú smädný.Keď sa nasýtia,kruhy takmer zmiznú.
2.Upíri majú bledú pokožku!
3.Upíri sú omnoho krajší než ľudia!
4.Pokožka upíra vystavená slnku akoby iskrý,srší farbami ako diamant!
5.Koža upírou je tiež veľmi silná,nedá sa tak ľahko prepichnúť!
6.Upíri sú zdokonalený ľudia a medzi ich prednosti patrí rýchlosť,,sila,zdatnosť,koordinácia a všetkých 5 zmyslov ovládajú dokonale!
7.Upír je načisto mŕtvy,až keď je roztrhaný na kúsky a spálený na popol,nyvyše ho môže zabiť Iba ďalší upír alebo vlkolak!
8.Upíry sa potrebujú,,najesť" len raz za 2 mesiace,aby svoj smäd udržali na uzde!
9.Farba ich očí odráža,v akom stave sú!Čierna-vyschnutý,červená-nasýtený ľudsou krvou,zlatá-nasýtený zvieracou krvou!Keď je upír opäť smädný,farba jeho očí sa približuje k čiernej!
10.Upíri sú odolný voči starovekým metódam ich zabíjania,ako je použitie cibule,cesnaku,svätenej vody,kr´ža či kola!
11.Niektorý upíri majú navyče ďalšie špeciálne schopnosti!Edward dokáže čítať myseľ,Alica vidí budúcnosť a Jasper dokáže vnímať emocionálny stav človeka!
12.Upíry sa obliekajú do svetlejších farieb,aby potlačili svoju prenikajúcu farbu pokožky!
13.Upíri nikdy nejedia ľudské mäso!A ak predsa,musia ho potom vyvracať!
14.Upíri majú neustále kruhy pod očami.ktoré sú ešte viditelnejšie,keď sú smädný.Keď sa nasýtia,kruhy takmer zmiznú.
Životopisi (Rosalie a Emmett)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Rosalie
Celé jméno: Rosalie Lillian Hale
Stav: upír
Datum narození: v roce 1915
Datum přeměny: roku 1933
Věk: je jí 18
Původně pochází z: Rochestr, New York
Barva vlasů: zlatá
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 175 cm
Fyzická popis: připomíná sochu, vypadá jako anděl, vlnité zlaté vlasy do půli zad. (Emmett o Rosalii- "když jsem jí poprvé uviděl, myslel jsem že je to anděl)
Charakteristický rys: houževnatost
Co dělá: v současné době studuje ve Forks
Rodina: manžel Emmett, sourozenci Alice a Edward Cullenovi, Jasper (Jasper a Rosalie mají příjmení Hale přestože je Jasper manžel Alice, Jasper a Rosalie vypadají jako dvojčata, proto si Jasper po přeměně vzal příjmení Rosalie-Hale)
Přezdívka: Rose
Kdo jí přeměnil:Carlisle Culen, chtěl aby se Rosalie stala Edwardovou manželkou, ale Rose ani Edward k sobě nenašli cestu, Rosalie se zamilovala do Emmett a rozhodla se ho zachránit před smrtí, přinesla ho zraněného Carlislemu a ten jí pro ni přeměnil
Zájmy: mechanické - vrtání se v autech
Auto: červený kabriolet BMW M3
Osobní historie: Bude to prozkoumané v Zatmění - Rosalie se dostala do rodiny Cullenů jako družka pro Edwarda v roce 1933. Avšak ti dva nikdy na sebe navzájem nereagovali jako na něco jiného než jako bratr a sestra. V roce 1935 Rosalie objevila Emmetta napadeného medvědem a odnesla ho k Carlisleovi, aby ho zachránila. Veřejně se několikrát provdala za Emmetta, když se chystá předvádět a aby se byla zahrnuta pozorností. Rosaliina skutečná definice jejích znaků je její krása. Skoro jako Emmettova síla - oni jsou oba více tělesnější než intelektuální, což z nich dělá perfektní protějšky.
Byla to Rosalie, kdo řekl Edwardovi, že je Bella mrtvá a tím u něj spustila misi se zabít. Později se omluvila. Je také jediná z Cullenů, kdo nehlasoval pro laskavost, aby se Bella stala upírem a tvrdí, že to není volba, kterou dělá pro sebe. Rosalie také jako jediná se nikdy nesmířila s tím co se z ní stalo, v době kdy musela zemřít byla absolutně šťastná a proto nechce aby se Bella také změnila.
Emmett
Celé jméno: Emmett McCarty Cullen
Stav: upír
Datum narození: 1915
Datum přeměny na upíra: 1935 - dva roky po Rosalii - bylo mu 20.
Původně pochází z: Tennessee
Barva vlasů: Tmavá
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 195,5 cm
Fyzická popis: Velký, svalnatý, hmotnosti jako vzpěrač, kudrnaté vlasy
Výjimečné nadání: Síla
Povolání: V současné době zapsaný na Střední škole ve Forks
Rodinní příslušníci: Oženěn za Rosalii
Příčina přeměny: Carlisle Cullen
Záliby: soutěžení jakéhokoli druhu
Auto: červený džíp Wrangler
Osobní historie: V roce 1935 Emmett byl na lovu v horách Tennessee, když byl napaden medvědem. Byl velmi blízko smrti, ale Rosalieho našla a odnesla ho ke Carlisleovi, aby ho zachránila. Emmett popisuje tu událost jako zachránění andělem, který ho potom odnesl k Bohu. Jakmile se bolest vytratila, Rosalie a Carlisle mu vysvětlili situaci, a k jejich překvapení, celá upírská záležitost ho nezneklidnila. Jeho vlastními slovy:" Ale pokud Carlisle a Rosalie, můj anděl, byli upíři, jak hrozné by to mohlo být?" Zpočátku měl problémy s pravidly a při několika příležitostech ochutnal lidskou krev.
Oženil se s Rosalie, a oženil se s ní několikrát pro efekt. Emmett udělá cokoliv, aby učinil Rosalii šťastnou, a jelikož Rosalie má ráda šťastnou pozornost a chystá se předvádět, mají svatbu za každé uplynutí několika let. Častokrát on a Rosalie žijí odděleně od ostatních jako novomanželský pár.
Celé jméno: Rosalie Lillian Hale
Stav: upír
Datum narození: v roce 1915
Datum přeměny: roku 1933
Věk: je jí 18
Původně pochází z: Rochestr, New York
Barva vlasů: zlatá
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 175 cm
Fyzická popis: připomíná sochu, vypadá jako anděl, vlnité zlaté vlasy do půli zad. (Emmett o Rosalii- "když jsem jí poprvé uviděl, myslel jsem že je to anděl)
Charakteristický rys: houževnatost
Co dělá: v současné době studuje ve Forks
Rodina: manžel Emmett, sourozenci Alice a Edward Cullenovi, Jasper (Jasper a Rosalie mají příjmení Hale přestože je Jasper manžel Alice, Jasper a Rosalie vypadají jako dvojčata, proto si Jasper po přeměně vzal příjmení Rosalie-Hale)
Přezdívka: Rose
Kdo jí přeměnil:Carlisle Culen, chtěl aby se Rosalie stala Edwardovou manželkou, ale Rose ani Edward k sobě nenašli cestu, Rosalie se zamilovala do Emmett a rozhodla se ho zachránit před smrtí, přinesla ho zraněného Carlislemu a ten jí pro ni přeměnil
Zájmy: mechanické - vrtání se v autech
Auto: červený kabriolet BMW M3
Osobní historie: Bude to prozkoumané v Zatmění - Rosalie se dostala do rodiny Cullenů jako družka pro Edwarda v roce 1933. Avšak ti dva nikdy na sebe navzájem nereagovali jako na něco jiného než jako bratr a sestra. V roce 1935 Rosalie objevila Emmetta napadeného medvědem a odnesla ho k Carlisleovi, aby ho zachránila. Veřejně se několikrát provdala za Emmetta, když se chystá předvádět a aby se byla zahrnuta pozorností. Rosaliina skutečná definice jejích znaků je její krása. Skoro jako Emmettova síla - oni jsou oba více tělesnější než intelektuální, což z nich dělá perfektní protějšky.
Byla to Rosalie, kdo řekl Edwardovi, že je Bella mrtvá a tím u něj spustila misi se zabít. Později se omluvila. Je také jediná z Cullenů, kdo nehlasoval pro laskavost, aby se Bella stala upírem a tvrdí, že to není volba, kterou dělá pro sebe. Rosalie také jako jediná se nikdy nesmířila s tím co se z ní stalo, v době kdy musela zemřít byla absolutně šťastná a proto nechce aby se Bella také změnila.
Emmett
Celé jméno: Emmett McCarty Cullen
Stav: upír
Datum narození: 1915
Datum přeměny na upíra: 1935 - dva roky po Rosalii - bylo mu 20.
Původně pochází z: Tennessee
Barva vlasů: Tmavá
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 195,5 cm
Fyzická popis: Velký, svalnatý, hmotnosti jako vzpěrač, kudrnaté vlasy
Výjimečné nadání: Síla
Povolání: V současné době zapsaný na Střední škole ve Forks
Rodinní příslušníci: Oženěn za Rosalii
Příčina přeměny: Carlisle Cullen
Záliby: soutěžení jakéhokoli druhu
Auto: červený džíp Wrangler
Osobní historie: V roce 1935 Emmett byl na lovu v horách Tennessee, když byl napaden medvědem. Byl velmi blízko smrti, ale Rosalieho našla a odnesla ho ke Carlisleovi, aby ho zachránila. Emmett popisuje tu událost jako zachránění andělem, který ho potom odnesl k Bohu. Jakmile se bolest vytratila, Rosalie a Carlisle mu vysvětlili situaci, a k jejich překvapení, celá upírská záležitost ho nezneklidnila. Jeho vlastními slovy:" Ale pokud Carlisle a Rosalie, můj anděl, byli upíři, jak hrozné by to mohlo být?" Zpočátku měl problémy s pravidly a při několika příležitostech ochutnal lidskou krev.
Oženil se s Rosalie, a oženil se s ní několikrát pro efekt. Emmett udělá cokoliv, aby učinil Rosalii šťastnou, a jelikož Rosalie má ráda šťastnou pozornost a chystá se předvádět, mají svatbu za každé uplynutí několika let. Častokrát on a Rosalie žijí odděleně od ostatních jako novomanželský pár.
Životopisi (Alice a Jasper)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Alice Cullen
Celé jméno: Mary Alice Brandon Cullen
Přezdívka: Alice
Věk: je jí 19 let
Barva vlasů: černá
Barva očí: zlatá/černá
Co dělá: studuje Střední školu ve Forks
Její láska: Jasper Cullen
Její stav: upírka
Její nadaní: může vidět budoucnost díky svému výjimečnému nadání. Předtím než se stala upírem, byla zavřená v blázinci kvůli tomuto nadání.
Datum narození: někdy kolem roku 1901
Přeměna na upíra: někdy v 2O. letech 20 století - bylo jí 19.
Původně pochází z: Biloxi, Mississppi
Výška: 147, 5 cm
Její popis: podobná elfovi, velmi hubená, jemné rysy, krátce střižené vlasy rozježené všemi směry. mramorová, studená kůže.
Rodina: manžel Jasper Cullen - adoptivní člen rodiny Cullenů. Otec - Carlisle Cullen a matka - Esme Cullen
Sourozenci: sestra Cynthia (za jejího lidského života), nevlastní sourozenci - Rosalie, Emmett, Jasper a Edward Cullenovi.
Kdo jí přeměnil: pracovník v ústavu pro duševně choré - jméno neznámé.
Osobní historie: Alice byla držena v ústavu pro duševně choré kvůli své schopnosti vidět vize z budoucnosti. Stala se chráněnkou upíra, který pracoval v budově. James- upír lovec, se chopil výzvy ji jednoduše ulovit, protože ji chtěl jiný upír. Jakmile mu (upírovi pracujícímu v blázinci) bylo jasné, že po ni James jde, osvobodil Alici a přeměnil ji předtím, než ji James mohl zabít. James namísto toho zabil toho druhého upíra (pracujícího v blázinci). Alice neměla žádnou vzpomínky na tyto události a odešla, aby našla svou vlastní cestu.V některé ze svých vizí spatřila Jaspera. Pátral po někom a Alice mu poskytla pomoc. Jeden druhého našli někdy v roce 1948 a roku 1950 Alice našla Carlislea pomocí svého nadání. Od té doby se stali členy rodiny Cullenových.Alice a Jasper se úředně vzali, ale na rozdíl od Rosalie a Emmetta, jen jednou.Alice s Bellou Swanovou se stali dobrými přítelkyněmi prostřednictvím Bellina přátelství s Edwardem (Alicinym nevlastním bratrem). V roce 2006, když Cullenovi opustili Forks, je to Alice, kdo se první vrátil informovat Bellu. Alice také jede s Bellou do Itálie zachránit Edwardův život.
Jasper
Celé jméno: Jasper Whitlock Hale
Stav: upír
Datum narození: 1843
Datum přeměny na upíra: 1863 - bylo mu 20.
Původně pochází z: Texasu
Barva vlasů: medová blond
Barva očí: upírská/upíří zlatá/černá
Výška: 190,5 cm
Fyzická popis: svalnatý, ale štíhlý
Charakteristický rys: schopný manipulovat emocemi lidmi okolo něj
Povolání: v současné době "na univerzitě"
Rodinní příslušníci: oženěn za Alici - adoptivní člen rodiny Cullenů
Přezdívky: Jazz
Příčina přeměny: Maria
Koníčky: zaujatý studentským úsilím
Osobní historie: Jasper sloužil jako major v armádě v průběhu Občanské války("sever proti jihu"). Upírská rodina, která ho přeměnila v roce 1863 byla velmi odlišná od Cullenů v jejich dietních návycích - oni se krmili lidmi. Jasper byl deprimovaný nad svým způsobem života a hledal něco lepšího. Jeho hledání ho v roce 1948 zavedlo k Alici, následovně roku 1950 ke Carlieslemu.Jasper zakusil ty nejtěžší časy s životním stylem, který ustanovila rodina Cullenů. Vyhýbal se kontaktům s lidmi, protože ho lákalo víc než ostatní napít se z nich. Chodit do školy je těžký oříšek, ale on to dělá pro Alici. Udělá cokoli pro Alici, protože ona je celý jeho život. I když se chová k ostatním členům rodiny s respektem, není s nimi úzce spjat způsobem, jakým je k Alici.Jasper používá příjmení Hale, protože on a Rosalie vypadají natolik podobně, že se lidé domnívají, že jsou to dvojčata. Upíří mají sklony jít ruku v ruce s čímkoli, v co lidé chtějí uvěřit. Rosalie trvá na používání Hale jako příjmení, a proto ho také Jasper přijal za své
Celé jméno: Mary Alice Brandon Cullen
Přezdívka: Alice
Věk: je jí 19 let
Barva vlasů: černá
Barva očí: zlatá/černá
Co dělá: studuje Střední školu ve Forks
Její láska: Jasper Cullen
Její stav: upírka
Její nadaní: může vidět budoucnost díky svému výjimečnému nadání. Předtím než se stala upírem, byla zavřená v blázinci kvůli tomuto nadání.
Datum narození: někdy kolem roku 1901
Přeměna na upíra: někdy v 2O. letech 20 století - bylo jí 19.
Původně pochází z: Biloxi, Mississppi
Výška: 147, 5 cm
Její popis: podobná elfovi, velmi hubená, jemné rysy, krátce střižené vlasy rozježené všemi směry. mramorová, studená kůže.
Rodina: manžel Jasper Cullen - adoptivní člen rodiny Cullenů. Otec - Carlisle Cullen a matka - Esme Cullen
Sourozenci: sestra Cynthia (za jejího lidského života), nevlastní sourozenci - Rosalie, Emmett, Jasper a Edward Cullenovi.
Kdo jí přeměnil: pracovník v ústavu pro duševně choré - jméno neznámé.
Osobní historie: Alice byla držena v ústavu pro duševně choré kvůli své schopnosti vidět vize z budoucnosti. Stala se chráněnkou upíra, který pracoval v budově. James- upír lovec, se chopil výzvy ji jednoduše ulovit, protože ji chtěl jiný upír. Jakmile mu (upírovi pracujícímu v blázinci) bylo jasné, že po ni James jde, osvobodil Alici a přeměnil ji předtím, než ji James mohl zabít. James namísto toho zabil toho druhého upíra (pracujícího v blázinci). Alice neměla žádnou vzpomínky na tyto události a odešla, aby našla svou vlastní cestu.V některé ze svých vizí spatřila Jaspera. Pátral po někom a Alice mu poskytla pomoc. Jeden druhého našli někdy v roce 1948 a roku 1950 Alice našla Carlislea pomocí svého nadání. Od té doby se stali členy rodiny Cullenových.Alice a Jasper se úředně vzali, ale na rozdíl od Rosalie a Emmetta, jen jednou.Alice s Bellou Swanovou se stali dobrými přítelkyněmi prostřednictvím Bellina přátelství s Edwardem (Alicinym nevlastním bratrem). V roce 2006, když Cullenovi opustili Forks, je to Alice, kdo se první vrátil informovat Bellu. Alice také jede s Bellou do Itálie zachránit Edwardův život.
Jasper
Celé jméno: Jasper Whitlock Hale
Stav: upír
Datum narození: 1843
Datum přeměny na upíra: 1863 - bylo mu 20.
Původně pochází z: Texasu
Barva vlasů: medová blond
Barva očí: upírská/upíří zlatá/černá
Výška: 190,5 cm
Fyzická popis: svalnatý, ale štíhlý
Charakteristický rys: schopný manipulovat emocemi lidmi okolo něj
Povolání: v současné době "na univerzitě"
Rodinní příslušníci: oženěn za Alici - adoptivní člen rodiny Cullenů
Přezdívky: Jazz
Příčina přeměny: Maria
Koníčky: zaujatý studentským úsilím
Osobní historie: Jasper sloužil jako major v armádě v průběhu Občanské války("sever proti jihu"). Upírská rodina, která ho přeměnila v roce 1863 byla velmi odlišná od Cullenů v jejich dietních návycích - oni se krmili lidmi. Jasper byl deprimovaný nad svým způsobem života a hledal něco lepšího. Jeho hledání ho v roce 1948 zavedlo k Alici, následovně roku 1950 ke Carlieslemu.Jasper zakusil ty nejtěžší časy s životním stylem, který ustanovila rodina Cullenů. Vyhýbal se kontaktům s lidmi, protože ho lákalo víc než ostatní napít se z nich. Chodit do školy je těžký oříšek, ale on to dělá pro Alici. Udělá cokoli pro Alici, protože ona je celý jeho život. I když se chová k ostatním členům rodiny s respektem, není s nimi úzce spjat způsobem, jakým je k Alici.Jasper používá příjmení Hale, protože on a Rosalie vypadají natolik podobně, že se lidé domnívají, že jsou to dvojčata. Upíří mají sklony jít ruku v ruce s čímkoli, v co lidé chtějí uvěřit. Rosalie trvá na používání Hale jako příjmení, a proto ho také Jasper přijal za své
Životopisi (Carlisle a Esme)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Carlisle Cullen
Celé jméno: Carlisle Cullen
Stav: Upír
Životní láska: manželka Esme Cullen
Datum narození: čtyřicátá léta sedmnáctého století
Datum přeměny na upíra: po roce 1663 - bylo mu 23
Původně pochází z: Londýn, Anglie
Barva vlasů: Blond
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 188 cm
Fyzická popis: Velmi pohledný, jako filmová hvězda
Výjimečné nadání: soucit
Povolání: doktor medicíny
Rodinní příslušníci: Oženěn za Esme. Považuje Edwarda, Rose, Emmetta, Alici a Jaspera jako své "děti."
Přezdívky: Stregoni Benefici
Příčina přeměny: bezejmenná
Koníčky: medicína - může lehce odolat lákadlu lidské krve
Auto: černý Mercedes S55 AMG
Osobní historie: Syn anglikánského pastora, Carlisle byl vychován za časů náboženského pronásledování. Jeho otec vedl hony na čarodějnice, vlkodlaky a upíry všechno jménem vymícení zla na světě. Když jeho otec zestárl, Carlisle byl pověřen vedením pronásledovacími raziemi. Carlisle nebyl tak nadšený zabíjením jako byl jeho otec, ale on byl dostatečně chytrý, aby odhalil skupinu skutečných upírů, kteří žili v městských kanálech. Nachystal past na upíry a jednoho vyslídil. Carlisle si myslí, že ten upír měl příliš velký hlad, aby utekl, vědomě se rozhodl zaútočit. Upír se vrhl na Carlislea a nechal ho krvácejícího na ulici, poté zabil dva muže a třetího si odtáhl s sebou.
Věděl, jak bude reagovat jeho otec, Carlisle se doplazil do sklepa a na tři dny přeměny se zahrabal do hnijících brambor. Když se vynořil, byl upírem. Zezačátku se snažil sebe zničit, skákal z velkých výšek nebo se snažil utopit v oceánu. Nějak byl tak zhnusený tím, čím se stal, že odolal tomu, aby se nekrmil lidmi. Dokonce se snažil zabít se vyhladověním. Nakonec žízeň byla příliš silná a on zaútočil na stádo jelenů. Uvědomil si, že může udržet život žitím z krve zvířat a byl mnohem lidštější, než kdyby vzal život člověku. V průběhu dvou století rozvinul více méně odolnost vůči lidské krvi a mohl se stát doktorem.
Carlisle studoval v Itálii, když se setkal se skupinou upírů jmenujících se Volturiovi, kteří vypadali civilizovanější a vzdělanější, než tamti, které dobře znal z Anglie. Aro, Marcus aCais byly tři upíři, kteří inspirovali některá díla Solimena. Třebaže byli kultivovaní, neustávali ve snažení se přesvědčit Carlislea, aby pil z lidí. Přirozeně, on odmítl..
V roce 1911 pracoval v Columbusu, Ohiu, kde ošetřoval šťastnou a krásnou mladou dívku jménem Esme Plattová kvůli zlomené noze. Krátce nato, se přesunul do Chicaga. Strávil v Chicagu několik let a blížil se ke konci svého vymezeného času. (Podívej, způsobem jakým žil, může obvykle zůstat na jednom místě, dokud si lidé myslí, že je mu kolem 35 let, potom musí odejít). Ve městě propuknula chřipková epidemie a Carlisle našel sám sebe v ošetřování Edwarda, který právě ztratil oba své rodiče a byl na pokraji smrti. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala, že "ví", že by ho Carlisle mohl zvláštním způsobem zachránit a poprosila ho, aby to udělal. Carlisle jednal podle pocitu osamělosti a přeměnil Edwarda.
Ta dvojice se přestěhovala do severního Wisconsinu kde, v roce 1921, znovu ošetřoval Esme. Tentokrát její zranění pocházelo z neúspěšného pokusu o sebevraždu. Pamatoval si ji už zdřívějška a cítil zármutek nad obratem, jaký vzal její život, a tak Carlisle přeměnil Esme, aby ji zachránil. Ty dva se do sebe zamilovali a uzavřeli zákonný sňatek. (znovu, jen jedenkrát) Carlisle potom našel a přeměnil Rosalii se záměrem, aby se stala družkou pro Edwarda, ale to se nestalo. Carlisle pak přeměnil Emmetta, poté co ho Rosalie našla pokousaného od medvěda. Ačkoli nepřeměnila Alici a Jaspera, přijal je jako součást rodiny, když k němu přišli.
Okolo roku 1936 se Carlisle se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiáni, kteří měli schopnost přeměnit se ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
Rodina se vrátila do Forks ve Washingtonu po pobytu v Aljašce. Na začátku Stmívání tam žili dva roky.
Esme
Celé jméno: Esme Anne Platt Evenson Cullen
Stav: Upír
Její láska: Carlisle Cullen
Datum přeměny: roku 1921
Věk: je jí 26
Původně pochází z: Columbus, Ohio
Barva vlasů: karamelová
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 167,5 cm
Fyzická popis: srdcovitý obličej, drobná, štíhlá ale zaoblená
Charakteristické rysy: Schopnost vášnivě milovat, skvělá matka
Povolání: Restaurování starožitností, starání se o rodinu
Rodinní příslušníci: manžel Carlisle, děti Rosalie a Jasper Haleovi, Alice, Emmett a Edward
Koníčky: architektura a restaurování, starání se o rodinu
Kdo jí přeměnil: Carlisle Cullen
Osobní historie: V roce 1911, si Esme zlomila nohu, spadla ze stromu, na který vyšplhala. Její rodina žila na farmě na předměstí Columbusu. Místní doktor byl pryč, a už bylo po setmění, když ji přivezli do nemocnice. Ošetřoval ji Dr. Cullen. Byl to jeho poslední měsíc ve městě. Ona se nikdy nezotavila s tohoto zážitku.
Esme byla poslední, která se ještě neprovdala. Uvažovala o tom, že se přestěhuje na západ, aby se stala učitelkou, ale její otec si nemyslel, že je vhodné pro dámu, aby žila sama v divočině. Syn rodinného přítele, muž s dobrými vyhlídkami, si ji chtěl vzít, a její otec ji nutil, aby to přijala. Byla lhostejná k Charlesovi Evensovi, ale nepostavila se proti němu. Provdala se za něj roku 1917 ve věku 22 let, a rychle zjistila, že to bylo špatné rozhodnutí. Charlesova veřejná tvář byla velmi odlišná od jeho domácí; týral ji. Její rodiče ji poradili, aby byla dobrou manželkou a mlčela. Když byl povolán do boje první světové války, byla to pro ni obrovská úleva. Když se v roce 1919 vrátil, bylo to úděsné.
Krátce po jeho návratu, Esme zjistila, že je těhotná. Těhotenství bylo Esmin katalyzátor k útěku. Nemohla dopustit, aby dítě přivedla na svět do tohoto domova. V roce 1920 utekla, aby žila se svou druhou sestřenicí v Milwaukee, pak se přestěhovala dál na sever, když informace o místu pobytu pronikla k jejím rodičům. Snadno zapadla, předstírala, že je jednou z mnoha válečným vdov. Učila ve škole v nepočetné komunitě u Ashlandu. Když její děťátko roku 1921 zemřelo následkem plicní infekce, jen pár dní potom, co se narodilo, ona skoro nic neopustila. Neměla ani tušení, že Carlisle pracoval v malé nemocnici v Ashlandu, když skončila z útesu v okolí města. Carlisle si ji pamatoval, ovšem, jako šťastnou dívku, kterou byla v šestnácti. Nechtěl, aby zemřela a tak ji zachránil.
Když otevřela oči, po vší bolesti, a spatřila obličej, který během desetiletí nikdy nezapomenula, utišila se. Ani nebyla rozrušená, když zjistila, že se stala upírem, ale nevypořádala se s tím tak snadno jako Emmett. Přesto byla šťastná, že je s mužem-upírem svých snů. Ona vždy cítila mateřskou bolest, a protože byla fyzicky nejstarší z Cullenů, zapadla do mateřské role
Celé jméno: Carlisle Cullen
Stav: Upír
Životní láska: manželka Esme Cullen
Datum narození: čtyřicátá léta sedmnáctého století
Datum přeměny na upíra: po roce 1663 - bylo mu 23
Původně pochází z: Londýn, Anglie
Barva vlasů: Blond
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 188 cm
Fyzická popis: Velmi pohledný, jako filmová hvězda
Výjimečné nadání: soucit
Povolání: doktor medicíny
Rodinní příslušníci: Oženěn za Esme. Považuje Edwarda, Rose, Emmetta, Alici a Jaspera jako své "děti."
Přezdívky: Stregoni Benefici
Příčina přeměny: bezejmenná
Koníčky: medicína - může lehce odolat lákadlu lidské krve
Auto: černý Mercedes S55 AMG
Osobní historie: Syn anglikánského pastora, Carlisle byl vychován za časů náboženského pronásledování. Jeho otec vedl hony na čarodějnice, vlkodlaky a upíry všechno jménem vymícení zla na světě. Když jeho otec zestárl, Carlisle byl pověřen vedením pronásledovacími raziemi. Carlisle nebyl tak nadšený zabíjením jako byl jeho otec, ale on byl dostatečně chytrý, aby odhalil skupinu skutečných upírů, kteří žili v městských kanálech. Nachystal past na upíry a jednoho vyslídil. Carlisle si myslí, že ten upír měl příliš velký hlad, aby utekl, vědomě se rozhodl zaútočit. Upír se vrhl na Carlislea a nechal ho krvácejícího na ulici, poté zabil dva muže a třetího si odtáhl s sebou.
Věděl, jak bude reagovat jeho otec, Carlisle se doplazil do sklepa a na tři dny přeměny se zahrabal do hnijících brambor. Když se vynořil, byl upírem. Zezačátku se snažil sebe zničit, skákal z velkých výšek nebo se snažil utopit v oceánu. Nějak byl tak zhnusený tím, čím se stal, že odolal tomu, aby se nekrmil lidmi. Dokonce se snažil zabít se vyhladověním. Nakonec žízeň byla příliš silná a on zaútočil na stádo jelenů. Uvědomil si, že může udržet život žitím z krve zvířat a byl mnohem lidštější, než kdyby vzal život člověku. V průběhu dvou století rozvinul více méně odolnost vůči lidské krvi a mohl se stát doktorem.
Carlisle studoval v Itálii, když se setkal se skupinou upírů jmenujících se Volturiovi, kteří vypadali civilizovanější a vzdělanější, než tamti, které dobře znal z Anglie. Aro, Marcus aCais byly tři upíři, kteří inspirovali některá díla Solimena. Třebaže byli kultivovaní, neustávali ve snažení se přesvědčit Carlislea, aby pil z lidí. Přirozeně, on odmítl..
V roce 1911 pracoval v Columbusu, Ohiu, kde ošetřoval šťastnou a krásnou mladou dívku jménem Esme Plattová kvůli zlomené noze. Krátce nato, se přesunul do Chicaga. Strávil v Chicagu několik let a blížil se ke konci svého vymezeného času. (Podívej, způsobem jakým žil, může obvykle zůstat na jednom místě, dokud si lidé myslí, že je mu kolem 35 let, potom musí odejít). Ve městě propuknula chřipková epidemie a Carlisle našel sám sebe v ošetřování Edwarda, který právě ztratil oba své rodiče a byl na pokraji smrti. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala, že "ví", že by ho Carlisle mohl zvláštním způsobem zachránit a poprosila ho, aby to udělal. Carlisle jednal podle pocitu osamělosti a přeměnil Edwarda.
Ta dvojice se přestěhovala do severního Wisconsinu kde, v roce 1921, znovu ošetřoval Esme. Tentokrát její zranění pocházelo z neúspěšného pokusu o sebevraždu. Pamatoval si ji už zdřívějška a cítil zármutek nad obratem, jaký vzal její život, a tak Carlisle přeměnil Esme, aby ji zachránil. Ty dva se do sebe zamilovali a uzavřeli zákonný sňatek. (znovu, jen jedenkrát) Carlisle potom našel a přeměnil Rosalii se záměrem, aby se stala družkou pro Edwarda, ale to se nestalo. Carlisle pak přeměnil Emmetta, poté co ho Rosalie našla pokousaného od medvěda. Ačkoli nepřeměnila Alici a Jaspera, přijal je jako součást rodiny, když k němu přišli.
Okolo roku 1936 se Carlisle se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiáni, kteří měli schopnost přeměnit se ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
Rodina se vrátila do Forks ve Washingtonu po pobytu v Aljašce. Na začátku Stmívání tam žili dva roky.
Esme
Celé jméno: Esme Anne Platt Evenson Cullen
Stav: Upír
Její láska: Carlisle Cullen
Datum přeměny: roku 1921
Věk: je jí 26
Původně pochází z: Columbus, Ohio
Barva vlasů: karamelová
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 167,5 cm
Fyzická popis: srdcovitý obličej, drobná, štíhlá ale zaoblená
Charakteristické rysy: Schopnost vášnivě milovat, skvělá matka
Povolání: Restaurování starožitností, starání se o rodinu
Rodinní příslušníci: manžel Carlisle, děti Rosalie a Jasper Haleovi, Alice, Emmett a Edward
Koníčky: architektura a restaurování, starání se o rodinu
Kdo jí přeměnil: Carlisle Cullen
Osobní historie: V roce 1911, si Esme zlomila nohu, spadla ze stromu, na který vyšplhala. Její rodina žila na farmě na předměstí Columbusu. Místní doktor byl pryč, a už bylo po setmění, když ji přivezli do nemocnice. Ošetřoval ji Dr. Cullen. Byl to jeho poslední měsíc ve městě. Ona se nikdy nezotavila s tohoto zážitku.
Esme byla poslední, která se ještě neprovdala. Uvažovala o tom, že se přestěhuje na západ, aby se stala učitelkou, ale její otec si nemyslel, že je vhodné pro dámu, aby žila sama v divočině. Syn rodinného přítele, muž s dobrými vyhlídkami, si ji chtěl vzít, a její otec ji nutil, aby to přijala. Byla lhostejná k Charlesovi Evensovi, ale nepostavila se proti němu. Provdala se za něj roku 1917 ve věku 22 let, a rychle zjistila, že to bylo špatné rozhodnutí. Charlesova veřejná tvář byla velmi odlišná od jeho domácí; týral ji. Její rodiče ji poradili, aby byla dobrou manželkou a mlčela. Když byl povolán do boje první světové války, byla to pro ni obrovská úleva. Když se v roce 1919 vrátil, bylo to úděsné.
Krátce po jeho návratu, Esme zjistila, že je těhotná. Těhotenství bylo Esmin katalyzátor k útěku. Nemohla dopustit, aby dítě přivedla na svět do tohoto domova. V roce 1920 utekla, aby žila se svou druhou sestřenicí v Milwaukee, pak se přestěhovala dál na sever, když informace o místu pobytu pronikla k jejím rodičům. Snadno zapadla, předstírala, že je jednou z mnoha válečným vdov. Učila ve škole v nepočetné komunitě u Ashlandu. Když její děťátko roku 1921 zemřelo následkem plicní infekce, jen pár dní potom, co se narodilo, ona skoro nic neopustila. Neměla ani tušení, že Carlisle pracoval v malé nemocnici v Ashlandu, když skončila z útesu v okolí města. Carlisle si ji pamatoval, ovšem, jako šťastnou dívku, kterou byla v šestnácti. Nechtěl, aby zemřela a tak ji zachránil.
Když otevřela oči, po vší bolesti, a spatřila obličej, který během desetiletí nikdy nezapomenula, utišila se. Ani nebyla rozrušená, když zjistila, že se stala upírem, ale nevypořádala se s tím tak snadno jako Emmett. Přesto byla šťastná, že je s mužem-upírem svých snů. Ona vždy cítila mateřskou bolest, a protože byla fyzicky nejstarší z Cullenů, zapadla do mateřské role
Životopisi (Edward a Bella)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Bella Swan
přezdívka: Bella, Bells
datum narození: 13. září 1987
místo narození: městečko Forks
barva vlasů: hnědá
barva očí: hnědá
výška: 162, 5 cm
váha: asi 52 kg
Její láska: Edward Cullen
její stav: člověk
její popis: Bella má velmi světlou pleť, dlouhé, rovné, tmavě hnědé vlasy a čokoládově hnědé oči. Její obličej má srdcovitý tvar, široké čelo, velké, hluboko posazené oči, vystouplé lícní kosti, tenký nos a úzkou čelist se špičatou bradou. Její rty jsou poněkud neúměrně velké, trochu příliš plné k její bradě. Její hnědé obočí je tmavší než její vlasy a rovnější, než že jsou klenutá. Je štíhlá, ale vůbec ne svalnatá. Má krátké a široké nehty na rukou, protože má nervní zlozvyk kousat si je.
Charakteristické rysy: Nesmírně náchylná k nehodám, je doslova "magnet" na nebezpečí
Co dělá: V současné době studuje na Střední škole ve Forks, práce na částečný úvazek v Newtonově prodejně sportovních potřeb.
Rodina: matka - Reneé Dwyerová, otec - Charlie Swa
Auto: Červený náklaďáček 1953 Chevy Pickup, spravený motocykl červené barvy
Osobní historie: Bella se narodila ve Forks, ale její matka a otec se rozvedli, když jí bylo šest měsíců. Většinu svého dětství strávila v Kalifornii a později ve Phoenixu v Arizoně, kde nebyla velmi oblíbená a nikdy neměla pocit, že zapadla. Je příšerně nemotorná a pro své vlastní dobro se pokouší vyhýbat sportu a tanci.
Když se její matka znovu vdala, Bella se rozhodla vrátit zpět do Forks, aby žila se svým otcem. Bella se cítila trochu provinile, že její matka kvůli ní nemůže trávit tolik času cestováním se svým novým manželem, a tak dobrovolně, ale ne nadšeně, přestěhovala k tátovi. Ten ji koupil náklaďáček od Billyho Blacka a snažil se, aby se ve svém novém domově cítila příjemně.
Ve škole byla Bella přijata s velkým zájmem a hned se spřátelila s několika lidmi. Poprvé spatřila Edwarda a jeho rodinu při přestávce na oběd a bylo ji řečeno, že se obvykle straní společnosti. Na hodině biologie byla Bella přinucena posadit se vedle Edwarda, protože to bylo jediné neobsazené sedadlo ve třídě. Reagoval na ni podivně, způsobil tím, že si myslela, že ji nenávidí. Nebyli to ani dva týdny poté, když se Edward vrátil do školy a Bella se s ním mohla pořádně seznámit.
Po nějakém čase, Bella odhalí Edwardovo tajemství a přijme jej jako upíra. Několikrát ji zachrání život a to způsobí, že se jeho posláním stane udržovat ji mimo nebezpečí. Dvojice se do sebe zamiluje, přestože je všechno proti nim. Bella se stává obětí Jamese a je zachráněna, když se Edward napije její krve a zabrání jedu rozšířit se po těle.
Na své osmnácté narozeniny se Bella řízne o papír a je vystavena obrovskému nebezpečí u Cullenů doma. Kvůli tomu se jí Edward rozhodne opustit. Bella přežívá v téměř strnulém stavu týdny potom a jen tak tak zvládne chodit do školy a do práce. Rozhodne se riskovat, aby "uslyšela" Edwardův hlas a získá pomoc - Jacoba Blacka v přestavování motocyklu. Z těch dvou se stanou velmi dobří přátelé, dříve než se Jacob přidá do "kultu". Bella se dozví, že Jacob a ostatní náctiletí Quileutští kluci jsou vlkodlaci.
Když se Alice vrátí do Forks, poví Belle, že si Edward myslí, že je mrtvá a má v úmyslu se zabít. Ty dvě podnikají cestu do Itálie, kde Edwarda zastaví a jsou zadrženi Voltoriovými (něco jako upírská královská rodina). Vrátí se do Forks se slibem, že se z Belly stane upír. Doma, Edward souhlasí se přeměnou Belly, pokud se za něj nejdříve provdá
Edward Cullen
Celé jméno: Edward Anthony Masen Cullen
Jeho stav: upír
Datum narození: 20. června, 1901
Věk: "zemřel" když mu bylo 17 let
Datum přeměny na upíra: rok 1918
Původně pochází z: Chicaga, Illinois
Barva vlasů: bronzová
Barva očí: původně zelená, teď zlatá/černá
Jeho láska: Isabella Swanová
Výška: 188 cm
Jeho popis: vysoký a hubený. Chlapecký vzhled. Rozcuchané vlasy.
Výjimečné nadání: čtenář myšlenek
Co dělá: stejně jako jeho nevlastní sourozenci studuje na Střední škole ve Forks
Rodina: původně syn Edwarda a Elizabeth Masenových - adoptivní syn Carlislea a Esme Cullenových
Sourozenci: Alice, Emmett,Rosalie a Jasper Cullenovi
Kdo ho přeměnil: Carlisle Cullen
Koníčky: sbírání aut, hra na klavír.
Auto: stříbrné Volvo S60R, stříbrný Aston Martin V12
Osobní historie: Edwardův lidský život v Chicagu byl velmi šťastný a klidný. Jeho rodiče byli přiměřeně bohatí, protože jeho otec byl úspěšný právník. Největším trápením v matčině životě byla skutečnost, že zuřila Světová válka a Edward byl pouze rok vzdálen od odvodu, který byl v srpnu 1918 snížen na věk 18 let.
Během září téhož roku udeřila chřipková epidemie, vyžádala si život obou Edwardových rodičů a málem také vzala jeho vlastní. Jeho ošetřujícím lékařem byl Carlisle Cullen, který ho zachránil tak, že jej přeměnil v upíra. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala jako že "ví", že Carlisle by ho zvláštním způsobem mohl zachránit a poprosila ho, aby to udělal.
Od té doby, Edward vystupoval jako Carlisleův adoptivní syn, než se jeho rodina rozrostla do své současné velikosti. Dvakrát studoval na lékařské fakultě, ale nevykonával ji v praxi. Miluje, rychlou jízdu autem, a jako koníčka má sbírání aut.
Od roku 1927 až do roku 1931 měl Edward záchvat rebélie a na několik let sám od sebe opustil Carlislea a Esme Cullenovi. Usoudil, že může vysávat lidi, pokud byli skutečně ztělesněním zla. Využíval svou zvláštní schopnost, aby se vyvaroval nevinnému. Po nějakém čase už nedokázal "uniknout dluhu takového množství ukradnutých lidských životů, nehledě na to, jak omluvitelných" a proto se vrátil ke Carlisleovi a Esme, kteří ho zpátky přivítali s otevřenou náručí.
Okolo roku 1936 se Edward se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiány, kteří měli schopnost se přeměnit ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
V roce 2003 se Cullenovi vrátili do Forks. Potom v roce 2005 Edward potkal Isabellu Swanovou. Její krev pro něj "zpívala" a on se do ní šíleně zamiloval. Brzy přišla na jeho tajemství a přijala jej jako upíra. Navzdory nesčetným překážkám se do sebe zamilovali. Když se Bella stala obětí upíra-stopaře jménem James, Edward byl donucen napít se její krve, aby zastavil jed šířící se po jejím těle.
Edward zůstal s Bellou do její katastrofální oslavy osmnáctin, kde byl donucen přehodnotit budoucnost jejího života s ním. Rozhodne se, že pro Bellu bude lepší, když bude žít normální život bez něj a opustí sám se svou rodinou Forks. Čas tráví sledováním Victorii všude kolem jihu Spojených států a dokonce se odváží do Mexika a Jižní Ameriky, když mu řeknou, že je Bella mrtvá, jede do Itálie s úmyslem spáchat sebevraždu. Bella a Alice přijedou včas, aby ho zastavili. On přesvědčí Volturiovi, aby je všechny nechali vrátit se do Forks s příslibem, že se Bella stane upírem.
Návratem do Forks se myslí návrat k normální rutině mezi Edwardem a Bellou. On souhlasí s přeměnou Belly, pokud se za Edwarda provdá. Tehdy je upozorněn Jacobem Blackem, že smlouva říká, že má upír zakázáno kousnout člověka.
přezdívka: Bella, Bells
datum narození: 13. září 1987
místo narození: městečko Forks
barva vlasů: hnědá
barva očí: hnědá
výška: 162, 5 cm
váha: asi 52 kg
Její láska: Edward Cullen
její stav: člověk
její popis: Bella má velmi světlou pleť, dlouhé, rovné, tmavě hnědé vlasy a čokoládově hnědé oči. Její obličej má srdcovitý tvar, široké čelo, velké, hluboko posazené oči, vystouplé lícní kosti, tenký nos a úzkou čelist se špičatou bradou. Její rty jsou poněkud neúměrně velké, trochu příliš plné k její bradě. Její hnědé obočí je tmavší než její vlasy a rovnější, než že jsou klenutá. Je štíhlá, ale vůbec ne svalnatá. Má krátké a široké nehty na rukou, protože má nervní zlozvyk kousat si je.
Charakteristické rysy: Nesmírně náchylná k nehodám, je doslova "magnet" na nebezpečí
Co dělá: V současné době studuje na Střední škole ve Forks, práce na částečný úvazek v Newtonově prodejně sportovních potřeb.
Rodina: matka - Reneé Dwyerová, otec - Charlie Swa
Auto: Červený náklaďáček 1953 Chevy Pickup, spravený motocykl červené barvy
Osobní historie: Bella se narodila ve Forks, ale její matka a otec se rozvedli, když jí bylo šest měsíců. Většinu svého dětství strávila v Kalifornii a později ve Phoenixu v Arizoně, kde nebyla velmi oblíbená a nikdy neměla pocit, že zapadla. Je příšerně nemotorná a pro své vlastní dobro se pokouší vyhýbat sportu a tanci.
Když se její matka znovu vdala, Bella se rozhodla vrátit zpět do Forks, aby žila se svým otcem. Bella se cítila trochu provinile, že její matka kvůli ní nemůže trávit tolik času cestováním se svým novým manželem, a tak dobrovolně, ale ne nadšeně, přestěhovala k tátovi. Ten ji koupil náklaďáček od Billyho Blacka a snažil se, aby se ve svém novém domově cítila příjemně.
Ve škole byla Bella přijata s velkým zájmem a hned se spřátelila s několika lidmi. Poprvé spatřila Edwarda a jeho rodinu při přestávce na oběd a bylo ji řečeno, že se obvykle straní společnosti. Na hodině biologie byla Bella přinucena posadit se vedle Edwarda, protože to bylo jediné neobsazené sedadlo ve třídě. Reagoval na ni podivně, způsobil tím, že si myslela, že ji nenávidí. Nebyli to ani dva týdny poté, když se Edward vrátil do školy a Bella se s ním mohla pořádně seznámit.
Po nějakém čase, Bella odhalí Edwardovo tajemství a přijme jej jako upíra. Několikrát ji zachrání život a to způsobí, že se jeho posláním stane udržovat ji mimo nebezpečí. Dvojice se do sebe zamiluje, přestože je všechno proti nim. Bella se stává obětí Jamese a je zachráněna, když se Edward napije její krve a zabrání jedu rozšířit se po těle.
Na své osmnácté narozeniny se Bella řízne o papír a je vystavena obrovskému nebezpečí u Cullenů doma. Kvůli tomu se jí Edward rozhodne opustit. Bella přežívá v téměř strnulém stavu týdny potom a jen tak tak zvládne chodit do školy a do práce. Rozhodne se riskovat, aby "uslyšela" Edwardův hlas a získá pomoc - Jacoba Blacka v přestavování motocyklu. Z těch dvou se stanou velmi dobří přátelé, dříve než se Jacob přidá do "kultu". Bella se dozví, že Jacob a ostatní náctiletí Quileutští kluci jsou vlkodlaci.
Když se Alice vrátí do Forks, poví Belle, že si Edward myslí, že je mrtvá a má v úmyslu se zabít. Ty dvě podnikají cestu do Itálie, kde Edwarda zastaví a jsou zadrženi Voltoriovými (něco jako upírská královská rodina). Vrátí se do Forks se slibem, že se z Belly stane upír. Doma, Edward souhlasí se přeměnou Belly, pokud se za něj nejdříve provdá
Edward Cullen
Celé jméno: Edward Anthony Masen Cullen
Jeho stav: upír
Datum narození: 20. června, 1901
Věk: "zemřel" když mu bylo 17 let
Datum přeměny na upíra: rok 1918
Původně pochází z: Chicaga, Illinois
Barva vlasů: bronzová
Barva očí: původně zelená, teď zlatá/černá
Jeho láska: Isabella Swanová
Výška: 188 cm
Jeho popis: vysoký a hubený. Chlapecký vzhled. Rozcuchané vlasy.
Výjimečné nadání: čtenář myšlenek
Co dělá: stejně jako jeho nevlastní sourozenci studuje na Střední škole ve Forks
Rodina: původně syn Edwarda a Elizabeth Masenových - adoptivní syn Carlislea a Esme Cullenových
Sourozenci: Alice, Emmett,Rosalie a Jasper Cullenovi
Kdo ho přeměnil: Carlisle Cullen
Koníčky: sbírání aut, hra na klavír.
Auto: stříbrné Volvo S60R, stříbrný Aston Martin V12
Osobní historie: Edwardův lidský život v Chicagu byl velmi šťastný a klidný. Jeho rodiče byli přiměřeně bohatí, protože jeho otec byl úspěšný právník. Největším trápením v matčině životě byla skutečnost, že zuřila Světová válka a Edward byl pouze rok vzdálen od odvodu, který byl v srpnu 1918 snížen na věk 18 let.
Během září téhož roku udeřila chřipková epidemie, vyžádala si život obou Edwardových rodičů a málem také vzala jeho vlastní. Jeho ošetřujícím lékařem byl Carlisle Cullen, který ho zachránil tak, že jej přeměnil v upíra. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala jako že "ví", že Carlisle by ho zvláštním způsobem mohl zachránit a poprosila ho, aby to udělal.
Od té doby, Edward vystupoval jako Carlisleův adoptivní syn, než se jeho rodina rozrostla do své současné velikosti. Dvakrát studoval na lékařské fakultě, ale nevykonával ji v praxi. Miluje, rychlou jízdu autem, a jako koníčka má sbírání aut.
Od roku 1927 až do roku 1931 měl Edward záchvat rebélie a na několik let sám od sebe opustil Carlislea a Esme Cullenovi. Usoudil, že může vysávat lidi, pokud byli skutečně ztělesněním zla. Využíval svou zvláštní schopnost, aby se vyvaroval nevinnému. Po nějakém čase už nedokázal "uniknout dluhu takového množství ukradnutých lidských životů, nehledě na to, jak omluvitelných" a proto se vrátil ke Carlisleovi a Esme, kteří ho zpátky přivítali s otevřenou náručí.
Okolo roku 1936 se Edward se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiány, kteří měli schopnost se přeměnit ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
V roce 2003 se Cullenovi vrátili do Forks. Potom v roce 2005 Edward potkal Isabellu Swanovou. Její krev pro něj "zpívala" a on se do ní šíleně zamiloval. Brzy přišla na jeho tajemství a přijala jej jako upíra. Navzdory nesčetným překážkám se do sebe zamilovali. Když se Bella stala obětí upíra-stopaře jménem James, Edward byl donucen napít se její krve, aby zastavil jed šířící se po jejím těle.
Edward zůstal s Bellou do její katastrofální oslavy osmnáctin, kde byl donucen přehodnotit budoucnost jejího života s ním. Rozhodne se, že pro Bellu bude lepší, když bude žít normální život bez něj a opustí sám se svou rodinou Forks. Čas tráví sledováním Victorii všude kolem jihu Spojených států a dokonce se odváží do Mexika a Jižní Ameriky, když mu řeknou, že je Bella mrtvá, jede do Itálie s úmyslem spáchat sebevraždu. Bella a Alice přijedou včas, aby ho zastavili. On přesvědčí Volturiovi, aby je všechny nechali vrátit se do Forks s příslibem, že se Bella stane upírem.
Návratem do Forks se myslí návrat k normální rutině mezi Edwardem a Bellou. On souhlasí s přeměnou Belly, pokud se za Edwarda provdá. Tehdy je upozorněn Jacobem Blackem, že smlouva říká, že má upír zakázáno kousnout člověka.
Jacob (Dodatok Nov)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Největší rozdíl (a je to OBROVSKÝ rozdíl) mezi původním návrhem a konečnou verzí je tenhle: původně Bella nikdy nepřišla na to, co bylo s Jacobem v nepořádku. Kniha byla o hodně kratší, postrádala oněch rozhodujících sedmdesát stránek, během kterých si Bella a Jacob navzájem sdělují svá tajemství a upevňují svůj vztah v něco, co přesahuje přátelství.
(Ještě než začneš číst, nenech tuhle verzi, aby tě popletla. Tohle není to, jak se to ,,opravdu stalo". Jak se prohlubovaly moje znalosti Jacobova charakteru, tahle verze se zdála víc a víc nepravděpodobná. (Samozřejmě že Jacob musel porušit pravidla - je to Jacob!) Tohle je jako kostra - jen kosti, žádné maso.)
Zkus si to představit: Bella jde k Jacobovi domů, aby zjistila pravdu o ,,kultu". Jacob se objeví se Samem a ostatními a souhlasí, že si s Bellou promluví o samotě. On jí odmrští (to je pro to asi nejvhodnější výraz)a ona už má podruhé za knihu zlomené srdce. Dobře, tohle všechno zní povědomě. Ale noc nato… se nic neděje. Jacob neporuší pravidla a nevyšplhá do jejího okna, aby si s ní promluvil. Jacob jí nic nenaznačí a nepokusí se pomoct jí objevit, co už vlastně dávno ví. Bella je pořád opuštěná, sama. Nemá ani tušení, že kolem brousí Victoria a snaží se jí ulovit, nebo že kolem brousí vlkodlaci a snaží se jí ochránit.
Bella je ale vytrvalá a nebere Jacobovo ne jako odpověď. Nemá ten samý problém s vlastní důležitostí, který jí překážel ve vztahu s Edwardem na začátku Nového měsíce, který by jí zastavil. Ne, Jacob jí dluží víc než jen vysvětlení, sakra, a ona hodlá dostat, co jí patří.
Nemůže ho ale najít a nakonec jí její hledání přivede až na vrcholek útesu. Vzpomene si, jak viděla skákat ,,gang" - a ty víš jak je posedlá svými halucinacemi. V této verzi je pro ní skákání z útesu jen náhlý nápad. Tentokrát, když jí Jacob zachrání život, je vztah mezi nimi obrácený o 180 stupňů od konečné verze…
bM
…Stephenie Meyerová…
,,Jak se z tohohle dostaneme?" kašlala jsem a plivala slova. Byla mi taková zima, že jsem necítila nic kromě tepla jeho těla, jak mě pečlivě držel nad vlnami a bolesti v zádech. Připadalo mi, jako mi nohy brzdil nějaký proud, ale byly příliš ztuhlé a znecitlivělé a mohlo se mi to jen zdát.
,,Dotáhnu tě na břeh. Snaž se zůstat nehybná jako v bezvědomí a neházet sebou. Bude to tak mnohem lehčí."
,,Jaku," řekla jsem úzkostlivě. ,,Ta voda je moc silná, pravděpodobně to nezvládneš ani sám. Přestaň mě táhnout sebou."
,,Vylovil jsem tě, ne?" držel mě tak pevně, že jsem mu neviděla do tváře, ale jeho hlas zněl mírně samolibě.
,,Vylovil," souhlasila jsem s pochybami. ,,Jak jsi to udělal? Ten proud…"
,,Jsem silnější než ty."
Měla bych protestovat, ale voda v mém žaludku se právě rozhodla dostat ven.
,,Dobře," řekl, když jsem ze sebe dávila vodu. ,,musím tě odtud dostat. Pamatuj si, zůstaň klidná."
Byla jsem příliš zesláblá, abych protestovala, ale bála jsem se opustit bezpečí kamene a nechat vlny, aby mě znovu pohltily. Stejně jak jsem byla před dvěma minutami smířená s utonutím, jsem se teď bála. Nechtěla jsem zpět do temnoty. Nechtěla jsem, aby se nade mnou znovu zavřela voda.
Cítila jsem, jak se Jacob odráží od kamene. Byla jsem na zádech a on mě stále držel pod rukou a táhl mě na břeh. Zvířená voda do nás narážela. Zpanikařila jsem a začala jsem kopat nohama.
,,Přestaň," okřikl mě.
Bojovala jsem sama se sebou, abych zůstala nehybná. Bylo to těžší, než jsem myslela, přestože moje vyčerpané ztuhlé končetiny si nepřály nic jiného, než se nechat bez pohybu unášet.
Bylo to ohromné - proráželi jsme vlny, jakoby nás nějaký provaz táhl rovnou na pobřeží. Jacob byl nejsilnější plavec, jakého jsem v životě viděla. Hrnoucí se vše pohlcující proud nedokázal jeho přesný směr k pláži ani narušit. A byl rychlý. Rychlost hodná světového rekordu.
Pak jsem pod nohama ucítila písek.
,,Dobře, můžeš se postavit, Bello."
Jakmile ode mě poodstoupil, spadla jsem obličejem napřed do nízkých vln. vytáhl mě, než jsem stihla nabrat další vodu, lehce si mě přehodil přes rameno a vykročil do písku. Nic neříkal, ale jeho dech zněl podrážděně.
,,Támhle." zamumlal si pro sebe a změnil směr. Jak jsem tak vysela přes jeho rameno, mohla jsem vidět jen stopy, které jeho chodidla zanechávaly ve vlhkém písku.
Posadil mě na místo, které vypadalo opravdu suše. Byla tam tma - zjistila jsem, že jsme v mělké jeskyni, kterou vyhloubil příliv. Déšť mě tu nemohl úplně zasáhnout, ale zasáhlo mě několik cákanců odražených od písku venku.
Třásla jsem se tak silně, že mi drkotaly zuby - znělo to jako kastaněty.
,,Pojď sem," řekl Jacob, ale já jsem se nemohla pohnout. Ovinul mě svými teplými pažemi a držel si mě těsně na své nahé hrudi. Třásla jsem se, ale on byl klidný. Jeho kůže byla příliš teplá - jako by měl zase horečku.
,,Není ti zima?" otřásla jsem se.
,,Ne."
Cítila jsem se zahanbeně. Nestačilo, že mě předčil a vytáhl z té vody, teď jsem se díky němu cítila ještě slabší.
,,Jsem taková třasořitka."zamumlala jsem.
,,Ne, jsi normální." Z jeho hlasu byla cítit hořkost. Rychle změnil téma, nedal mi příležitost zeptat se, co tím myslel. ,,Můžeš mi, prosím tě, říct, co sis sakra myslela, že děláš?" dožadoval se.
,,Skákání z útesu. Rekreace." Neuvěřitelné, ale v mém žaludku byla pořád ještě nějaká voda. Vybrala si právě tenhle moment, aby se dostala ven.
Počkal, než jsem se mohla znovu nadechnout. ,,Vypadá to, že sis užila."
,,Užila, než jsem dopadla do vody. Neměli bychom jít pro nějakou pomoc, nebo něco takového?" zuby mi pořád drkotaly, ale rozuměl mi.
,,Přicházejí."
,,Kdo přichází?" zeptala jsem se, nedůvěřivě a překvapeně.
,,Sam a ostatní."
Ušklíbla jsem se. ,,Jak vědí, že potřebujeme pomoc?" Můj tón byl pochybovačný.
Odfrkl si. ,,Protože mě viděli běžet a vrhnout se za tebou z útesu."
,,Sledoval jsi mě?"obvinila jsem ho se slabým pobouřením.
,,Ne, slyšel jsem tě křičet. Když jsem tě uviděl, už jsem tě nemohl zastavit. Bylo to opravdu hloupé, víš to?"
,,Tví přátelé taky skáčou."
,,Jsou silnější než ty."
,,Jsem dobrý plavec," protestovala jsem, navzdory tomu, že opak se ukázal být pravdou.
,,Možná v bazénu," odvětil. ,,Bello, kolem se schyluje k pořádné bouřce, o tom jsi vůbec neuvažovala?"
,,Ne." přiznala jsem.
,,Hloupé." zopakoval.
,,Jo." přiznala jsem s povzdechem. Byla mi hrozná zima a přemáhala mě únava.
,,Zůstaň vzhůru." Jacob se mnou hrubě zatřásl.
,,Nech toho," zabrblala jsem. ,,Vždyť neusínám."
,,Tak otevři oči."
Popravdě, ani jsem si nevšimla, že jsou zavřené. To jsem mu neřekla. Jen jsem je otevřela a řekla jsem ,,Fajn."
,,Jacobe?" To zavolání se neslo zřetelně i navzdory hlučnému větru a příboji. Ten hlas byl velmi hluboký.
Jacob se odklonil, aby mi nemusel křičet do ucha. ,,V jeskyni, Same!"
Neslyšela jsem je přicházet. Náhle byl vchod do jeskyně přeplněný tmavě hnědýma nohama. Vzhlédla jsem, věděla jsem, že mé oči jsou plné nedůvěry a vzteku, uvědomujíc si Jacobovu blízkost. Jeho ruce mě chránily, ale najednou jsem si připadala, že z nás dvou jsem ochránce spíš já.
Samova klidná tvář byla to první, co jsem viděla. Přepadl mě matoucí pocit Déja vu. Tmavá jeskyně se moc nelišila od lesa té noci a já znovu ležela slabá a bezmocná u jeho nohou. Znovu mě zachraňoval. Mrzutě jsem na něj civěla.
,,Je v pořádku?"zeptal se tím sebevědomým hlasem jako jediný dospělý mezi dětmi.
,,Jsem v pohodě." utrousila jsem.
Nikdo mě neposlouchal.
,,Potřebujeme jí zahřát - začíná usínat."odpověděl mu Jacob.
,,Embry?" řekl Sam, jeden z chlapců vykročil k Jacobovi a podal mu zabalenou přikrývku. Ten rozkazovačný tón Samova hlasu mě neuvěřitelně dráždil. Bylo to, jako by nikdo z nich nemohl udělat nic bez jeho svolení. Jak kolem mě Jacob omotával hrubou přikrývku, zlostně jsem ho pozorovala.
,,Pojďme jí odsud dostat," zavelel Sam chladně. Sklonil se ke mně s napřaženýma rukama, ale zastavil se, když jsem od něj ustupovala.
,,Můžu jít sama." protestovala jsem.
,,Dobře." Jacob mě postavil na nohy a čekal.
Kolena se mi podlomila. Sam mě zachytil, jak jsem padala; instinktivně jsem bojovala s jeho rukama.
Jacob mě znovu popadl, odtáhl mě od Sama a vzal mě do náruče. Na svůj věk byl směšně silný. Zuřivě jsem se mračila, když kolem mě Sam znovu omotával přikrývku. Právě v tuto chvíli, zabalená v tlusté vrstvě ochrany, jsem si všimla, že Sam a ostatní nejsou o nic víc oblečení než Jacob. Předpokládala jsem, že Jacob ze sebe strhal většinu svého oblečení, než pro mě skočil, ale oni byli všichni bosí a na sobě měli jen krátké ustřižené džínsy, ze kterých crčela dešťová voda. Déšť jim odkapával z vlasů a v pramíncích jim stékal po hladké hnědé pokožce nahé hrudi; nevypadali, že by si toho všimli. Nekontrolovatelně jsem se zatřásla pod vrstvou přikrývky a připadala jsem si jako směšné dítě.
,,Pojďme," zavelel Sam a všichni vykročili z jeskyně.
Byla tam cesta vedoucí vzhůru z pláže. Hbitě se vyškrábali na příkrou stezku, Jacob stejně rychle jako ostatní. Nikdo se nenabídl, že mu pomůže a on o to nikdy nepožádal. Nezdálo se, že by ho obtěžovalo, že nemá volné ruce. Nikdy neklopýtl.
Sam a ti ostatní tři šli před námi a, když jsem je viděla šplhat s lehkostí horského kamzíka, překvapilo mě, jak skvěle zapadají do téhle krajiny. Harmonicky ladili s barvou kamení a stromů, s pohybem větru; patřili sem. Já byla narušitel.
Dorazili jsme na cestu v mnohem nižším místě, než bych se já odvážila. Mohla jsem na jihu vidět nejasnou, rezavě zbarvenou šmouhu a hádala jsem, že to bude můj náklaďáček.
Chtěla jsem znovu zkusit jít sama, ale Jacob mou chabou prosbu ignoroval. Zůstali přilepení na kraji lesa, jako by se mohli mezi stromy pohybovat rychleji než podél cesty. A opravdu se pohybovali rychle - dorazili jsme k náklaďáčku dřív, než bychom měli.
,,Kde jsou klíčky?" zeptal se Jacob, když jsme už byli blízko. Dech měl stále klidný a pravidelný.
,,V mé kapse." odpověděla jsem automaticky, než mi došlo, co naznačuje.
,,Dej mi je."
Zamračila jsem se na něj, ale jeho tvář byla příjemná a rozhodnutá. Donutila jsem svou ruku sáhnout do mokrých džínsů a vytáhnout klíčky. Hrabala jsem se z deky, dokud jsem neměla ruku volnou. Zvedla jsem ji.
,,Pro tebe, nebo pro Sama?" zeptala jsem se nevrle.
Obrátil oči v sloup. ,,Já budu řídit."
V náhlém rychlém pohybu ke mně naklonil hlavu a zuby chňapnul po klíčcích v mé ruce.
,,Hej!" namítala jsem polekaně a nadskočila v jeho náruči.
Křivě se na mě přes klíčky usmál.
Teď jsme byli v náklaďáčku; Sam otevřel dveře spolucestujícího a Jacob mě strčil dovnitř. Pak to obešel na místo řidiče, zatímco ostatní se nahromadili dozadu. Jacob nahodil motor, vyhnal ho na nejvyšší otáčky a nastavil topení, aby teplý vzduch foukal na mě. Provinile jsem se podívala skrz zadní okénko na jeho polonahé kamarády sedící poklidně v bušícím dešti.
,,Cos vůbec dělal tam venku?" zeptala jsem se Jacoba. ,,Byl sis taky zaplavat při hurikánu?"
,,Běhali jsme," řekl stručně.
,,V dešti?"
,,Jo… na štěstí pro tebe."
Zmlkla jsem a koukala z okénka.
Jak jsem předpokládala, nezatočil na silnici 110, místo toho jsme zamířili k domu Blacků.
,,Proč mě bereš k sobě domů?"
,,Chci si hodit dozadu motorku na cestu zpátky - pokud ovšem nechceš, abych si nechal tvůj náklaďáček."
,,Aha."
,,Kromě toho, chci, aby se na tebe Billy podíval. Nechci, aby o tomhle Charlie slyšel, dokud se nepřesvědčím, že jsi v pořádku. Ještě by mě zatkl za pokus o vraždu, nebo něco takového." dodal hořce.
,,Nebuď hloupý," odsekla jsem.
,,Dobře," souhlasil. ,,I tak už je tu hlouposti až dost… skákání z útesu!"
Zrudla jsem a koukala jsem se přímo před sebe.
Jacob mě odnesl dovnitř do domu. Ostatní ho tiše následovali. Bilyho tvář byla bez výrazu.
,,Co se stalo?" Zaměřil svou otázku spíš na Sama než na svého syna. Zadívala jsem se na něj.
,,Skákala jsem z útesu." řekla jsem rychle, než mohl Sam odpovědět.
Billy jenom zvedl jedno obočí s pohledem stále upřeným na Sama.
,,Je podchlazená, ale myslím, že až se převlékne do suchého, bude v pořádku." řekl Sam.
Jacob mě posadil na malou pohovku a přisunul ji blíž k topení. Její nohy hlučně skřípaly po dřevěné podlaze. Potom zmizel do svého pokoje.
Billy neřekl nic o tom, jak je jeho syn promočený, ani o ničem jiném. Kromě mě se o jeho podchlazení nikdo nezajímal.
Cítila jsem se špatně, že jim tak máčím pohovku, ale nedokázala jsem udržet zvednutou hlavu, abych teplou látku uchránila aspoň před svými vlasy. Byla jsem příliš vyčerpaná. Ani ty vysoké zlověstné postavy vyplňující celou místnost a nehybně se opírající o zdi, nedokázaly udržet moje oči otevřené. Vedle hučícího radiátoru mi bylo konečně teplo a plíce mě tak bolely, že mě to spíš nutilo k bezvědomí, než abych zůstala vzhůru.
,,Mám jí probudit, aby se převlékla?" slyšela jsem Jacobův šepot. Bez pochyb adresovaný Samovi.
,,Jaká je její pokožka?" odpověděl Samův hluboký hlas. Chtěla jsem mu poslat další ošklivý pohled, ale moje oči se nechtěly otevřít.
Jacobovy prsty se lehce otřely o mojí tvář.
,,Teplá."
,,V tom případě jí nech spát."
Byla jsem ráda, že mě teď nechají o samotě.
,,Charlie?" zeptal se Jacob.
Tentokrát odpověděl Billy. ,,Hned by sem pospíchal. Počkáme a zavoláme mu, až se bouře přežene."
Dobrá odpověď, pomyslela jsem si. Ležela jsem tam, obklopená muži, kterých bych se měla bát, ale cítila jsem se neobvykle v teple a bezpečí.
Někdo promluvil, nepoznala jsem jeho hlas. ,,Chceš, aby se tři z nás vrátili zpátky?"
Následovala pauza. ,,Myslím, že ano." řekl Sam konečně. ,,Bouře je perfektní krytí, mohli bychom být chyceni nepřipravení."
,,Jsou tři bezpeční?"zeptal se Billy, zněl napjatě.
Někdo se zasmál hrdelním smíchem. ,,S tímhle žádný problém."
,,Jestli je tam jenom jeden," opravil Sam vážně. Nikdo neodpověděl, ale slyšela jsem otevřít dveře.
,,Zkontrolujte to, bratři." promluvil Sam znovu, hlasem někoho, kdo dává důvěrně známý rozchod. ,,Rychle a bezpečně."
Tato změna mě skoro probudila, ale udržela jsem svůj dech klidný.
,,Bratři," zopakovali ostatní jedním hlasem. Slyšela jsem mezi nimi i Jacobův.
Dveře se tiše zavřely. Dlouhou dobu se neozval žádný zvuk a teplo mě znovu táhlo do stavu nevědomí. Už jsem skoro podlehla, když Sam promluvil.
,,Tys jí nechtěl opustit."
,,Myslím, že kdyby se probudila, měla by z tebe strach." bránil se Jacob.
,,Tohle nesmíš, Jacobe. Samozřejmě bylo správné zachránit jí dnes život. Ale už se nemůžeš dál pohybovat v její blízkosti."
Musela jsem si skousnout jazyk, abych zastavila kyselou odpověď, která se mi na něj drala. Teď bylo důležité poslouchat.
,,Same… já… já myslím, že to zvládnu. Myslím, že to může být bezpečné."
,,Jeden moment vzteku, to je to, co může všechno změnit. Jak blízko jsi tomu byl včera odpoledne?"
Jacob neodpověděl.
,,Já vím, jak je to těžké. "
,,Vím, že to víš," řekl Jacob rezignovaně. Ne. Chtěla jsem na něj zakřičet. Takhle se mu nesmíš podrobit!
,,Buď trpělivý." poradil mu Sam. ,,Za rok nebo za dva…"
,,Už bude pryč." uzavřel Jacob hořce.
,,Ona není pro tebe." řekl Sam jemně.
Jacob neodpověděl a já jsem byla rozdrásaná. Nenáviděla jsem v čemkoliv se Samem souhlasit. A nechápala jsem, proč by tenhle fakt měl ukončit naše přátelství.
Bylo příliš horko, abych se dokázala soustředit a v tichu, které nastalo po tomto rozhovoru jsem přestala bojovat se svou unavenou myslí. Někde blízko jsem slyšela nádherný hlas broukat známou ukolébavku a věděla jsem, že spím.
________________________________________
Předchozí část se zdála jako dobrá předloha k původnímu epilogu pro Nový Měsíc. Jak pokračujeme v tomto alternativním světě, pamatuj si, i když Bella ví, že s Jacobem není něco v pořádku, pořád nemá ani tušení, že je vlkodlak. V tomto epilogu jsou ona a Edward znovu spolu ve Forks a vše je zpátky v normálu…
Epilog - Lidskost
Byl jeden z těch vzácných slunečných dnů, můj nejneoblíbenější druh. Ale Edward nemohl držet svůj slib každou minutu, měl jisté potřeby.
,,Alice by mohla zase zůstat," nabídl mi v pátek pozdě v noci. Mohla jsem vidět tu úzkost v jeho očích - strach, že když mě opustí a nechá samotnou, zešílím a udělám něco bláznivého. Jako že bych chtěla získat zpátky svou motorku z La Push, nebo hrát Ruskou ruletu s Charlieho pistolí.
,,Budu v pohodě." řekla jsem s předstíranou odvahou. Za ty měsíce předstírání jsem své umění klamat značně zdokonalila. ,,Všichni se potřebujete najíst. A vrátíme se tak do normálu."
Skoro všechno už bylo v normálu, dřív, než bych věřila, že bude možné. V nemocnici dychtivě přijali Carlisla zpátky do práce a ani se neobtěžovali skrýt svou radost z toho, že se Esme život v L.A. tak málo líbil. Díky testu z matematiky, který jsem zmeškala, když jsem byla v zahraničí, měli Edward s Alice v tuto chvíli lepší šance úspěšně odmaturovat. Charlie ze mě neměl radost - s Edwardem ani nemluvil - ale aspoň směl Edward zase k nám do domu. Já jsem z něj jen nemohla ven.
,,Stejně mám ještě napsat nějaké eseje," povzdechla jsem si a mávla rukou ke stohu formulářů na vysokou - Edward sehnal jeden z každé odpovídající školy, která ještě neměla po termínu - na mém stole. ,,Nepotřebuju žádné rozptýlení."
,,To je pravda," řekl s předstíranou přísností. ,,Budeš toho mít na práci dost. A já budu zpátky, jakmile se setmí."
,,Dej si na čas," řekla jsem lehce a zavřela oči, jako bych byla unavená.
Snažila jsem se ho přesvědčit, že mu věřím, což byla pravda. Nepotřeboval vědět o mých zombieských nočních můrách. Nebyly o mé nevíře v něj, byla jsem to já, na koho jsem se pořád nemohla spolehnout.
Charlie zůstal doma, což nebylo na sobotu běžné. Pracovala jsem na formulářích na stole v kuchyni, takže na mě mohl snadněji dohlížet. Ale mě nudilo se dívat a on jen zřídka odešel od televize, aby se podíval, jestli tam stále jsem.
Snažila jsem se soustředit na formuláře a otázky, ale bylo to těžké. Sem tam jsem se cítila opuštěná, dýchání se mi zrychlilo a musela jsem bojovat sama se sebou, abych se uklidnila. Cítila jsem se jako motor, který nemůže naskočit - musela jsem si do nekonečna říkat, to zvládneš, to zvládneš, to zvládneš.
Takže když se ozval zvonek ode dveří, to rozptýlení bylo víc než vítané. Neměla jsem tušení, kdo by to mohl být, ale o to jsem se vážně nestarala.
,,Dojdu tam!" zařvala jsem a vyskočila jsem od stolu jako blesk.
,,Dobře." řekl Charlie nepřítomně. Jak jsem probíhala obývacím pokojem, bylo mi jasné, že se nepohnul ani o píď.
Už jsem se usmívala s výrazem vřelého přivítání ve tváři, připravená oslnit podomního prodavače nebo svědky Jehovovy.
,,Ahoj, Bello." Jacob Black mi úsměv zatrpkle vrátil, když se dveře otevřely.
,,Ach, Jacobe, ahoj," zamumlala jsem, překvapená. Od té doby, co se mi podařilo dostat se živá z Itálie, jsem o něm nic neslyšela. Přijala jsem jeho poslední sbohem jako konečné. Bolelo, když jsem o tom přemýšlela, ale abych byla zcela upřímná, měla jsem teď hlavu tak plnou jiných věcí, že mi nechyběl tak často, jak by měl.
,,Máš volno?" zeptal se. Ten hořký tón z jeho hlasu nezmizel a každé slovo pronesl se zvláštním odporem.
,,Přijde na to," můj tón už byl zas kyselý, odpověď na ten jeho. ,,Nejsem tak zaneprázdněná, ale mám domácí vězení. Takže tak úplně volno nemám, ne."
,,Ale jsi sama, ne?" objasňoval sarkasticky.
,,Je tu Charlie."
Stiskl své široké rty. ,,Rád bych si s tebou promluvil o samotě… jestli to máš dovolené."
Bezmocně jsem zvedla ruce. ,,Můžeš se Charlieho zeptat." řekla jsem se skrytým vítězstvím. Charlie mě nikdy z domu nepustí.
,,Takhle jsem to nemyslel," Jeho tmavé oči byly najednou vážnější. ,,Nebylo to Charlieho svolení, na které jsem se ptal."
Temně jsem na něho zahlížela. ,,Můj otec je jediný, kdo mi říká co mám a nemám dělat."
,,Když to říkáš," pokrčil rameny. ,,Ahoj, Charlie!" zavolal přes moje rameno.
,,To jsi ty, Jacobe?"
,,Jo. Může se se mnou Bella projít?"
,,Jistě," zavolal Charlie uvolněně a můj očekávající úsměv předvídající odmítnutí se změnil v zamračený výraz.
Jacob zvedl jedno obočí jako pobídku.
Ten výsměšný pohled v jeho očích mě přiměl jít rychleji, než bych šla normálně. Ve vteřině jsem byla ze dveří, které jsem za sebou s prásknutím zavřela.
,,Kam chceš jít?" zeptala jsem se s neupřímnou srdečností.
V první chvíli se na sebe nejistě podíval. ,,Vážně?" zeptal se. ,,Ty se mnou budeš vážně o samotě?"
,,Samozřejmě," zamračila jsem se. ,,Proč ne?"
Neodpověděl. Dlouhou dobu se na mě díval zmateným, nedůvěřivým pohledem.
,,Co je?" požadovala jsem vysvětlení.
,,Nic." zamumlal a zamířil k lesu.
,,Pojďme tudy," navrhla jsem a naznačila rukou směr dolů po ulici. Téhle části lesa už jsem měla dost na celý život.
Rychle na mě pohlédl, znovu nedůvěřivý. Potom pro sebe pokrčil rameny a pomalu se loudal po chodníku k silnici.
Tohle byl jeho mejdan, takže jsem držela pusu zavřenou, přesto že jsem byla každou vteřinu zvědavější.
,,Musím říct, že jsem překvapený." promluvil konečně, když jsme byli už na půl cesty k rohu ulice. ,,Ten malý krvežíznivec ti nic neřekl?"
Otočila jsem se a vystartovala zpátky k domu.
,,Co je?" zeptal se zmateně, snadno se přizpůsobil mému naštvanému tempu.
Zastavila jsem se a zlobně jsem na něj vzhlédla. ,,Nehodlám se s tebou bavit, jestli budeš takhle urážlivý."
,,Urážlivý?" překvapeně zamrkal.
,,Mohl bys nazývat mé přátelé jejich pravými jmény."
,,Aha," pořád vypadal trochu překvapeně, znělo to, jako by se bránil. ,,Takže tedy, Alice, dobře? Nemůžu uvěřit, že si to nechala pro sebe." Znovu se vydal dolů po ulici a já jsem ho neochotně následovala.
,,Nevím, o čem to rady mluvíš."
,,Nejsi někdy unavená z toho hraní si na hloupou?"
,,Na nic si nehraju." řekla jsem nevrle. ,,Patrně prostě jsem hloupá."
Pečlivě mě pozoroval. ,,Hmmm," zamumlal.
,,Co?" dožadovala jsem se.
,,Ona ti o mě vážně neřekla?"
,,O tobě? Co o tobě?"
Jeho oči se zúžily, jak znovu zkoumal mou tvář. Potom rezignovaně potřásl hlavou a změnil téma.
,,Nenutí tě si teď vybrat?"
Okamžitě jsem věděla, co myslí.
,,Říkala jsem ti, že by tohle neudělali. Ty jsi tu jediný posedlý vybíráním stran."
Napjatě se usmál a jeho oči se zúžily. ,,Přesvědčíme se."
Neočekávaně se ke mně naklonil a chytil mě do nadšeného medvědího objetí, až se mi chodidla oblepila od země.
,,Pusť mě!" bojovala jsem s ním. Byl příliš silný.
,,Proč?" zasmál se.
,,Protože nemůžu dýchat!"
Položil mě a se lstivým úsměvem ode mě poodstoupil.
,,Jsi zdrogovaný," obvinila jsem ho, v rozpacích jsem koukala dolů a předstírala jsem, že si uhlazuju tričko.
,,Jen si vzpomeň, že jsem tě varoval." culil se a znovu se ke mně naklonil - až příliš blízko - a vzal můj obličej do svých velkých rukou.
,,Eh, Jacobe…" protestovala jsem, hlas mi vyskočil o oktávu výš, jednou rukou jsem si dětinsky zakryla ústa.
Ignoroval mě, sklonil hlavu a na pár vteřin odhodlaně přitiskl své rty na moje čelo. Vypadalo to, že ten polibek začal jako vtip, ale když se napřímil, v jeho tváři byl vztek.
,,Měla bys mě nechat, abych tě políbil." Řekl, když poodstupoval se založenýma rukama. ,,Mohlo by se ti to líbit. Pro změnu něco teplého."
,,Řekla jsem ti to už ze začátku, Jacobe."
,,Já vím, já vím," povzdechl si. ,,Moje chyba, já jsem ten, kdo na chvíli ztratil kontrolu."
Sklonila jsem hlavu a stiskla jsem rty.
,,Pořád mi chybíš, Bello." řekl. ,,Hodně. A potom, když už to vypadá, že bychom mohli být opět přátelé, on se vrátí."
Zamračila jsem se na něj. ,,Kdyby nebylo Sama, byli bychom přátelé i tak."
,,To si myslíš?" Jacob se najednou usmál a ten úsměv byl arogantní. ,,Dobře, nechám to tedy v jeho rukou." Bylo jasné, jak se ušklíbl, že toto zájmeno nesměřovalo k Samovi.
,,Co tím myslíš?"
,,Já budu tvůj přítel - když s tím on nebude mít problém." Dodal Jacob a pak se začal smát něčemu nejspíš opravdu zábavnému.
Zamračila jsem se, ale nehodlala jsem propásnout tuhle neočekávanou příležitost. ,,Fajn," napřáhla jsem k němu ruku. ,,Přátelé."
S úšklebkem mi rukou potřásl. ,,V tom je ta ironie - jestli tě on nechá přátelit se se mnou," výsměšně si odfrkl. ,,mělo by to fungovat. Jsem v tom lepší než ostatní. Sam říká, že jsem k tomu předurčený." zatvářil se vzbouřeně.
,,Předurčený k čemu?" zeptala jsem se zmateně.
,,Povím tomu krvežíznivci, aby ti to řekl - až ti bude vysvětlovat, proč se se mnou nesmíš přátelit." Jacob se znovu zasmál.
Automaticky jsem se otočila, ale chytil mě za rameno.
,,Promiň, uklouzlo mi to. Myslel jsem… Edwardovi, samozřejmě."
,,Samozřejmě. Jenom nezapomeň, že jsi uzavřel dohodu." připomněla jsem mu temně.
,,Já svojí stranu smlouvy dodržím, o to neměj strach." chechtal se.
,,Nepochopila jsem vtip." stěžovala jsem si.
,,Pochopíš ho." pokračoval se smíchem. ,,I když nemůžu zaručit, že ti to bude připadat legrační."
Začal se loudat zpátky k domu, takže jsem usoudila, že už mi řekl všechno, co měl v plánu.
,,A co Sam?" zeptala jsem se zdvořilým tónem.
,,Není moc potěšený, jak asi můžeš předpokládat." řekl to jako hotovou věc. ,,Nemůžeš předpokládat, že budeme nadšení, že se do města zase vrátili upíři."
Zírala jsem na něj, tvář zmrzlou šokem.
,,Oh, no tak, Bello," zanaříkal a protočil oči.
Zamračila jsem se a podívala jsem se jinam, když se dal zase do smíchu. Duševní rovnováhu jsem měla naprosto rozválcovanou.
,,Jak je Quilovi?" posmívala jsem se.
Jeho výraz se okamžitě změnil a zamračil se. ,,Moc ho nevídám." zabručel.
,,Dobře."
,,Je to jen otázka času," řekl smutným naštvaným hlasem. ,,Teď."
,,Teď co?"
,,Teď když jsou tví přátelé zpátky."
Na chvíli jsme zlobně zírali jeden na druhého.
,,Nemůžu s tebou mluvit, když jsi takový." rozhodla jsem se najednou.
Neočekávala jsem, že se podrobí, ale udělal to.
,,Máš pravdu. Nechovám se moc přátelsky, že ne? Neměl bych plýtvat časem - tohle je pravděpodobně náš poslední rozhovor."
,,Těším se, až se ukáže, že se pleteš." zamumlala jsem.
,,To je legrační, nemyslím, že bych se těšil, až se ukáže, že se pleteš úplně ve všem."
Byli jsme zpátky u domu. Jacob mě doprovodil na verandu a tam se zastavil.
,,Očekáváš ho zpátky brzy?" zeptal se uvolněně.
,,Myslíš Edwarda?"
,,Jo… Edwarda." Zdálo se, že je pro něj těžké, vyslovit to jméno. S ,,Alice" neměl žádný problém.
,,Později." řekla jsem nejasným tónem.
Jacob mhouřil oři do sluníčka, které prozařovalo skrz neobvykle tenké mraky.
,,Aha," řekl, pochopil až příliš jasně. ,,Vyřiď mu, že ho pozdravuju."
Přepadl ho další záchvat burácivého smíchu.
,,Jistě." reptala jsem.
,,Ani nevíš, jak bych si přál, abys to tentokrát vyhrála." řekl, když se uklidnil a úsměv mu pohasl. ,,V La Push bez tebe není zábava."
Tak rychle, že se mi dech zadrhl šokem, kolem mě Jacob znovu ovinul své paže.
,,Sbohem, Bello." vydechl teple do mých vlasů.
Než jsem se stačila vzpamatovat a odpovědět, Jacob se otočil a zamířil pryč, dolů po ulici, ruce založené do kapes džínsů. Až teď mě teprve napadlo, jak se sem asi dostal. Kolem nebyl žádný dopravní prostředek. Ale jeho dlouhé nohy ho nesly pryč tak rychle, že už jsem na něj nestačila zavolat, abych se zeptala. A byla jsem si jistá, že se někde blízko má setkat se Samem.
Vypadalo to, jako bychom si vším, co jsme spolu kdy dělali, říkali sbohem. Povzdechla jsem si.
Charlie ani nevzhlédl, když jsem kolem něj prošla.
,,To bylo krátké." poznamenal.
,,Jacob je hulvát." řekla jsem mu.
Krátce se zasmál, oči přilepené na obrazovku.
Vzala jsem si svou práci nahoru do pokoje, odhodlaná více se soustředit. Věděla jsem, že když zůstanu v kuchyni, budu mít oči pořád přilepené na hodiny nad sporákem. Abych ten problém vyřešila ve svém pokoji, jednoduše jsem vytáhla budík ze zásuvky. Měla jsem už pět formulářů připravených k odeslání, když mou pozornost narušil zvuk deště. Vyhlédla jsem z okna. Patrně už je po hezkém počasí. Pousmála jsem se a začala jsem s další otázkou. Pořád jsem před sebou měla několik hodin.
Něco mě hrubě chytilo kolem pasu a vytrhlo z postele. Než jsem se stačila nadechnout a zakřičet, byla jsem zády opřená o zeď. Tisklo mě tam něco tvrdého a studeného - a důvěrně známého. Skrz zuby mu uniklo hluboké varovné vrčení.
,,Edwarde, co se děje? Kdo tu je?" zašeptala jsem s hrůzou. Nabízelo se hned několik špatných odpovědí. Bylo příliš pozdě. Nikdy jsem je neměla poslechnout, měla jsem Alice přimět, aby mě proměnila. Dech se mi zrychlil hrůzou.
A potom Edward řekl, ,,Hmm" hlasem, který nezněl ani trochu starostlivě. ,,Planý poplach."
Zhluboka, trochu klidněji, jsem se nadechla. ,,Dobře."
Otočil se a mírně poodstoupil, abych měla trochu místa. Položil mi ruce na ramena, ale nepřitáhl si mě. Očima prozkoumával moji tvář a mírně nakrčil svůj dokonalý nos.
,,Promiň mi to," smutně se usmál. ,,Přehnaná reakce."
,,Na co?" zajímala jsem se.
,,Za minutku." slíbil. O krok ustoupil a díval se na mě cizím pohledem, který jsem nedokázala rozluštit. ,,Zaprvé, proč jsi mi neřekla, cos měla na dnešek v plánu?"
,,Řekla jsem ti to." řekla jsem bez dechu. ,,Už to mám z poloviny hotové."
,,Jenom z poloviny?" škádlil mě. Jeho oči po mě bloudily znovu s tím cizím výrazem.
,,Jsi zpátky brzy. Ne že bych si stěžovala." Teď, když jsem se vzpamatovala z momentu paniky, jsem cítila, jak mě zaplavuje vlna radosti. Vrátil se.
,,Dělala jsi ještě něco dalšího?" pokračoval v očekávání.
Pokrčila jsem rameny. ,,Zastavil se tu Jacob Black."
Přikývl, nepřekvapený. ,,Vybral si dobrou chvíli. Předpokládal jsem, že počká až budu pryč."
,,Pravděpodobně," připustila jsem a byla jsem najednou znepokojená. ,,Protože, Edwarde, no, zdá se, že ví všechno. Nevím, proč právě teď Billymu uvěřil -"
,,Já ano," zamumlal.
,,Co?" zeptala jsem se, znovu jsem ztratila kontrolu.
Ale Edward zase ustoupil, jeho tvář vzdálená a zamyšlená.
Začínala jsem bít podrážděná. ,,Tohle je tak protivné. Hodláš mi říct, co se to děje?"
,,Možná," ale váhal. ,,Můžu tě nejdřív požádat o laskavost?"
Zanaříkala jsem. ,,Fajn." Šla jsem se posadit na postel a snažila jsem se znovu seřadit rozházené papíry. ,,Co potřebuješ?" musel vědět, že toho není moc, co bych pro něj neudělala. Ptaní bylo skoro zbytečné.
,,Velmi bych ocenil, kdybys mi mohla slíbit, že se budeš držet dál od Jacoba Blacka. Jen abych měl klidnou mysl."
Poklesla mi čelist. Zírala sem na něj zděšeně a nevěřícně. ,,Žertuješ," řekla jsem nedůvěřivě.
,,Ne, nežertuji," temně mi oplácel pohled. ,,Právě jsi mi málem způsobila srdeční záchvat - a to se nestane jen tak snadno."
Nerozuměla jsem, co tím myslí. Jen jsem věděla, že dělá to, o čem jsem si byla jistá, že by nikdy neudělal. ,,Nemůžeš být vážný. Nemůžeš po mě opravdu chtít, abych si vybrala stranu."
,,Vybrala stranu?" zeptal se zamračeně.
,,Jacob mi řekl, že si budu muset vybrat stranu, že mě nenecháš se s ním přátelit - a já jsem mu řekla, že je to směšné." Prosebně jsem se na něj dívala, prosebně, doufajíc, že mě utvrdí v mé víře.
Mírně přivřel oči. ,,I když vážně nerad uznávám, že měl Jacob v něčem pravdu…" začal.
,,Ne!" naříkala jsem. ,,Tomu nemůžu uvěřit!" nevrle jsem vykopla nohama a můj uklizený stoh formulářů se sesul na podlahu.
Jeho oči zchladly. ,,Nemůžeš si vybrat tu druhou stranu." připomněl mi.
,,Nebuď hlupák," zabručela jsem.
,,Nevšiml jsem si, že by pro tebe byl tak důležitý." řekl Edward děsivým hlasem. Jeho oči se opět zúžily.
,,Snad nežárlíš," zasténala jsem nevěřícně.
Začichal a znovu nakrčil nos. ,,No, vypadá to, že byl dnes odpoledne pořádně blízko."
,,To nebyl můj nápad." Ale zčervenala jsem.
Všiml si toho a nadzvedl jedno obočí.
,,Nemáš absolutně žádný důvod žárlit na kohokoliv nebo na cokoliv. Jak to můžeš pořád nevědět? Ale Jacob pro mě je důležitý. Je to nejlepší lidský přítel, kterého mám. Je jako rodina. Kdyby nebylo Jacoba…" Hlas se mi vytratil, zatřásla jsem hlavou. Smrt nebyla to nejhorší, co by mě bez Jacoba potkalo.
,,Nejlepší lidský přítel," opakoval Edward hlubokým hlasem. Chvíli nepřítomně koukal ven z okna, než se ke mně znovu otočil. Sedl si vedle mě na postel, ale pořád mezi námi nechával trochu místa, což mě překvapilo. ,,Musím připustit, že mu něco dlužím - hodně mu dlužím - za to, že tě zachránil z toho vodního hrobu. Ale bez ohledu na to, já…byl bych rád, kdybyste se od sebe drželi dál. Protože ať už žárlím nebo ne, na tom nezáleží. Měla by sis teď konečně uvědomit, že jediné, oč usiluji, je tvoje bezpečí."
Překvapeně jsem zamrkala. ,,Bezpečí? Co tím zase myslíš?"
Zamračeně si povzdechl. ,,Tohle není moje tajemství, neměl bych ti ho říkat. Proč ses nezeptala Jacoba, co se děje?"
,,Já jsem se ptala."
Přiložil si prst na rty, aby mi připomněl, že se mám ztišit.
,,Dneska jsem se ptala znovu," pokračovala jsem naštvaně, ale víc potichu. ,,A Jacob řekl, ,Povím tomu krvežíznivci, aby ti to řekl - až ti bude vysvětlovat, proč se se mnou nesmíš přátelit.´"
Jenom protočil oči, takže jsem pokračovala.
,,Taky říkal, abych tě od něj pozdravovala." dodala jsem tím samým výsměšným tónem, který použil Jacob.
Potřásl hlavou a pak se smutně usmál. Položil mi ruce na ramena a podržel si mě na délku paží, jako by chtěl mít lepší výhled na můj výraz. ,,Dobrá, tedy," řekl. ,,Povím ti všechno. Vlastně, vysvětlím ti každý malý detail a odpovím na každou otázku. Jenom, mohla bys pro mě nejdřív ještě něco udělat?" Nadzvedl obočí, skoro smířlivě, a znovu nakrčil nos. ,,Nevadilo by ti, kdyby sis umyla vlasy? Páchneš jako vlkodlak."
Musím přiznat, že mám stále slabost pro ten poslední řádek. (Stephenie Meyerová)
(Ještě než začneš číst, nenech tuhle verzi, aby tě popletla. Tohle není to, jak se to ,,opravdu stalo". Jak se prohlubovaly moje znalosti Jacobova charakteru, tahle verze se zdála víc a víc nepravděpodobná. (Samozřejmě že Jacob musel porušit pravidla - je to Jacob!) Tohle je jako kostra - jen kosti, žádné maso.)
Zkus si to představit: Bella jde k Jacobovi domů, aby zjistila pravdu o ,,kultu". Jacob se objeví se Samem a ostatními a souhlasí, že si s Bellou promluví o samotě. On jí odmrští (to je pro to asi nejvhodnější výraz)a ona už má podruhé za knihu zlomené srdce. Dobře, tohle všechno zní povědomě. Ale noc nato… se nic neděje. Jacob neporuší pravidla a nevyšplhá do jejího okna, aby si s ní promluvil. Jacob jí nic nenaznačí a nepokusí se pomoct jí objevit, co už vlastně dávno ví. Bella je pořád opuštěná, sama. Nemá ani tušení, že kolem brousí Victoria a snaží se jí ulovit, nebo že kolem brousí vlkodlaci a snaží se jí ochránit.
Bella je ale vytrvalá a nebere Jacobovo ne jako odpověď. Nemá ten samý problém s vlastní důležitostí, který jí překážel ve vztahu s Edwardem na začátku Nového měsíce, který by jí zastavil. Ne, Jacob jí dluží víc než jen vysvětlení, sakra, a ona hodlá dostat, co jí patří.
Nemůže ho ale najít a nakonec jí její hledání přivede až na vrcholek útesu. Vzpomene si, jak viděla skákat ,,gang" - a ty víš jak je posedlá svými halucinacemi. V této verzi je pro ní skákání z útesu jen náhlý nápad. Tentokrát, když jí Jacob zachrání život, je vztah mezi nimi obrácený o 180 stupňů od konečné verze…
bM
…Stephenie Meyerová…
,,Jak se z tohohle dostaneme?" kašlala jsem a plivala slova. Byla mi taková zima, že jsem necítila nic kromě tepla jeho těla, jak mě pečlivě držel nad vlnami a bolesti v zádech. Připadalo mi, jako mi nohy brzdil nějaký proud, ale byly příliš ztuhlé a znecitlivělé a mohlo se mi to jen zdát.
,,Dotáhnu tě na břeh. Snaž se zůstat nehybná jako v bezvědomí a neházet sebou. Bude to tak mnohem lehčí."
,,Jaku," řekla jsem úzkostlivě. ,,Ta voda je moc silná, pravděpodobně to nezvládneš ani sám. Přestaň mě táhnout sebou."
,,Vylovil jsem tě, ne?" držel mě tak pevně, že jsem mu neviděla do tváře, ale jeho hlas zněl mírně samolibě.
,,Vylovil," souhlasila jsem s pochybami. ,,Jak jsi to udělal? Ten proud…"
,,Jsem silnější než ty."
Měla bych protestovat, ale voda v mém žaludku se právě rozhodla dostat ven.
,,Dobře," řekl, když jsem ze sebe dávila vodu. ,,musím tě odtud dostat. Pamatuj si, zůstaň klidná."
Byla jsem příliš zesláblá, abych protestovala, ale bála jsem se opustit bezpečí kamene a nechat vlny, aby mě znovu pohltily. Stejně jak jsem byla před dvěma minutami smířená s utonutím, jsem se teď bála. Nechtěla jsem zpět do temnoty. Nechtěla jsem, aby se nade mnou znovu zavřela voda.
Cítila jsem, jak se Jacob odráží od kamene. Byla jsem na zádech a on mě stále držel pod rukou a táhl mě na břeh. Zvířená voda do nás narážela. Zpanikařila jsem a začala jsem kopat nohama.
,,Přestaň," okřikl mě.
Bojovala jsem sama se sebou, abych zůstala nehybná. Bylo to těžší, než jsem myslela, přestože moje vyčerpané ztuhlé končetiny si nepřály nic jiného, než se nechat bez pohybu unášet.
Bylo to ohromné - proráželi jsme vlny, jakoby nás nějaký provaz táhl rovnou na pobřeží. Jacob byl nejsilnější plavec, jakého jsem v životě viděla. Hrnoucí se vše pohlcující proud nedokázal jeho přesný směr k pláži ani narušit. A byl rychlý. Rychlost hodná světového rekordu.
Pak jsem pod nohama ucítila písek.
,,Dobře, můžeš se postavit, Bello."
Jakmile ode mě poodstoupil, spadla jsem obličejem napřed do nízkých vln. vytáhl mě, než jsem stihla nabrat další vodu, lehce si mě přehodil přes rameno a vykročil do písku. Nic neříkal, ale jeho dech zněl podrážděně.
,,Támhle." zamumlal si pro sebe a změnil směr. Jak jsem tak vysela přes jeho rameno, mohla jsem vidět jen stopy, které jeho chodidla zanechávaly ve vlhkém písku.
Posadil mě na místo, které vypadalo opravdu suše. Byla tam tma - zjistila jsem, že jsme v mělké jeskyni, kterou vyhloubil příliv. Déšť mě tu nemohl úplně zasáhnout, ale zasáhlo mě několik cákanců odražených od písku venku.
Třásla jsem se tak silně, že mi drkotaly zuby - znělo to jako kastaněty.
,,Pojď sem," řekl Jacob, ale já jsem se nemohla pohnout. Ovinul mě svými teplými pažemi a držel si mě těsně na své nahé hrudi. Třásla jsem se, ale on byl klidný. Jeho kůže byla příliš teplá - jako by měl zase horečku.
,,Není ti zima?" otřásla jsem se.
,,Ne."
Cítila jsem se zahanbeně. Nestačilo, že mě předčil a vytáhl z té vody, teď jsem se díky němu cítila ještě slabší.
,,Jsem taková třasořitka."zamumlala jsem.
,,Ne, jsi normální." Z jeho hlasu byla cítit hořkost. Rychle změnil téma, nedal mi příležitost zeptat se, co tím myslel. ,,Můžeš mi, prosím tě, říct, co sis sakra myslela, že děláš?" dožadoval se.
,,Skákání z útesu. Rekreace." Neuvěřitelné, ale v mém žaludku byla pořád ještě nějaká voda. Vybrala si právě tenhle moment, aby se dostala ven.
Počkal, než jsem se mohla znovu nadechnout. ,,Vypadá to, že sis užila."
,,Užila, než jsem dopadla do vody. Neměli bychom jít pro nějakou pomoc, nebo něco takového?" zuby mi pořád drkotaly, ale rozuměl mi.
,,Přicházejí."
,,Kdo přichází?" zeptala jsem se, nedůvěřivě a překvapeně.
,,Sam a ostatní."
Ušklíbla jsem se. ,,Jak vědí, že potřebujeme pomoc?" Můj tón byl pochybovačný.
Odfrkl si. ,,Protože mě viděli běžet a vrhnout se za tebou z útesu."
,,Sledoval jsi mě?"obvinila jsem ho se slabým pobouřením.
,,Ne, slyšel jsem tě křičet. Když jsem tě uviděl, už jsem tě nemohl zastavit. Bylo to opravdu hloupé, víš to?"
,,Tví přátelé taky skáčou."
,,Jsou silnější než ty."
,,Jsem dobrý plavec," protestovala jsem, navzdory tomu, že opak se ukázal být pravdou.
,,Možná v bazénu," odvětil. ,,Bello, kolem se schyluje k pořádné bouřce, o tom jsi vůbec neuvažovala?"
,,Ne." přiznala jsem.
,,Hloupé." zopakoval.
,,Jo." přiznala jsem s povzdechem. Byla mi hrozná zima a přemáhala mě únava.
,,Zůstaň vzhůru." Jacob se mnou hrubě zatřásl.
,,Nech toho," zabrblala jsem. ,,Vždyť neusínám."
,,Tak otevři oči."
Popravdě, ani jsem si nevšimla, že jsou zavřené. To jsem mu neřekla. Jen jsem je otevřela a řekla jsem ,,Fajn."
,,Jacobe?" To zavolání se neslo zřetelně i navzdory hlučnému větru a příboji. Ten hlas byl velmi hluboký.
Jacob se odklonil, aby mi nemusel křičet do ucha. ,,V jeskyni, Same!"
Neslyšela jsem je přicházet. Náhle byl vchod do jeskyně přeplněný tmavě hnědýma nohama. Vzhlédla jsem, věděla jsem, že mé oči jsou plné nedůvěry a vzteku, uvědomujíc si Jacobovu blízkost. Jeho ruce mě chránily, ale najednou jsem si připadala, že z nás dvou jsem ochránce spíš já.
Samova klidná tvář byla to první, co jsem viděla. Přepadl mě matoucí pocit Déja vu. Tmavá jeskyně se moc nelišila od lesa té noci a já znovu ležela slabá a bezmocná u jeho nohou. Znovu mě zachraňoval. Mrzutě jsem na něj civěla.
,,Je v pořádku?"zeptal se tím sebevědomým hlasem jako jediný dospělý mezi dětmi.
,,Jsem v pohodě." utrousila jsem.
Nikdo mě neposlouchal.
,,Potřebujeme jí zahřát - začíná usínat."odpověděl mu Jacob.
,,Embry?" řekl Sam, jeden z chlapců vykročil k Jacobovi a podal mu zabalenou přikrývku. Ten rozkazovačný tón Samova hlasu mě neuvěřitelně dráždil. Bylo to, jako by nikdo z nich nemohl udělat nic bez jeho svolení. Jak kolem mě Jacob omotával hrubou přikrývku, zlostně jsem ho pozorovala.
,,Pojďme jí odsud dostat," zavelel Sam chladně. Sklonil se ke mně s napřaženýma rukama, ale zastavil se, když jsem od něj ustupovala.
,,Můžu jít sama." protestovala jsem.
,,Dobře." Jacob mě postavil na nohy a čekal.
Kolena se mi podlomila. Sam mě zachytil, jak jsem padala; instinktivně jsem bojovala s jeho rukama.
Jacob mě znovu popadl, odtáhl mě od Sama a vzal mě do náruče. Na svůj věk byl směšně silný. Zuřivě jsem se mračila, když kolem mě Sam znovu omotával přikrývku. Právě v tuto chvíli, zabalená v tlusté vrstvě ochrany, jsem si všimla, že Sam a ostatní nejsou o nic víc oblečení než Jacob. Předpokládala jsem, že Jacob ze sebe strhal většinu svého oblečení, než pro mě skočil, ale oni byli všichni bosí a na sobě měli jen krátké ustřižené džínsy, ze kterých crčela dešťová voda. Déšť jim odkapával z vlasů a v pramíncích jim stékal po hladké hnědé pokožce nahé hrudi; nevypadali, že by si toho všimli. Nekontrolovatelně jsem se zatřásla pod vrstvou přikrývky a připadala jsem si jako směšné dítě.
,,Pojďme," zavelel Sam a všichni vykročili z jeskyně.
Byla tam cesta vedoucí vzhůru z pláže. Hbitě se vyškrábali na příkrou stezku, Jacob stejně rychle jako ostatní. Nikdo se nenabídl, že mu pomůže a on o to nikdy nepožádal. Nezdálo se, že by ho obtěžovalo, že nemá volné ruce. Nikdy neklopýtl.
Sam a ti ostatní tři šli před námi a, když jsem je viděla šplhat s lehkostí horského kamzíka, překvapilo mě, jak skvěle zapadají do téhle krajiny. Harmonicky ladili s barvou kamení a stromů, s pohybem větru; patřili sem. Já byla narušitel.
Dorazili jsme na cestu v mnohem nižším místě, než bych se já odvážila. Mohla jsem na jihu vidět nejasnou, rezavě zbarvenou šmouhu a hádala jsem, že to bude můj náklaďáček.
Chtěla jsem znovu zkusit jít sama, ale Jacob mou chabou prosbu ignoroval. Zůstali přilepení na kraji lesa, jako by se mohli mezi stromy pohybovat rychleji než podél cesty. A opravdu se pohybovali rychle - dorazili jsme k náklaďáčku dřív, než bychom měli.
,,Kde jsou klíčky?" zeptal se Jacob, když jsme už byli blízko. Dech měl stále klidný a pravidelný.
,,V mé kapse." odpověděla jsem automaticky, než mi došlo, co naznačuje.
,,Dej mi je."
Zamračila jsem se na něj, ale jeho tvář byla příjemná a rozhodnutá. Donutila jsem svou ruku sáhnout do mokrých džínsů a vytáhnout klíčky. Hrabala jsem se z deky, dokud jsem neměla ruku volnou. Zvedla jsem ji.
,,Pro tebe, nebo pro Sama?" zeptala jsem se nevrle.
Obrátil oči v sloup. ,,Já budu řídit."
V náhlém rychlém pohybu ke mně naklonil hlavu a zuby chňapnul po klíčcích v mé ruce.
,,Hej!" namítala jsem polekaně a nadskočila v jeho náruči.
Křivě se na mě přes klíčky usmál.
Teď jsme byli v náklaďáčku; Sam otevřel dveře spolucestujícího a Jacob mě strčil dovnitř. Pak to obešel na místo řidiče, zatímco ostatní se nahromadili dozadu. Jacob nahodil motor, vyhnal ho na nejvyšší otáčky a nastavil topení, aby teplý vzduch foukal na mě. Provinile jsem se podívala skrz zadní okénko na jeho polonahé kamarády sedící poklidně v bušícím dešti.
,,Cos vůbec dělal tam venku?" zeptala jsem se Jacoba. ,,Byl sis taky zaplavat při hurikánu?"
,,Běhali jsme," řekl stručně.
,,V dešti?"
,,Jo… na štěstí pro tebe."
Zmlkla jsem a koukala z okénka.
Jak jsem předpokládala, nezatočil na silnici 110, místo toho jsme zamířili k domu Blacků.
,,Proč mě bereš k sobě domů?"
,,Chci si hodit dozadu motorku na cestu zpátky - pokud ovšem nechceš, abych si nechal tvůj náklaďáček."
,,Aha."
,,Kromě toho, chci, aby se na tebe Billy podíval. Nechci, aby o tomhle Charlie slyšel, dokud se nepřesvědčím, že jsi v pořádku. Ještě by mě zatkl za pokus o vraždu, nebo něco takového." dodal hořce.
,,Nebuď hloupý," odsekla jsem.
,,Dobře," souhlasil. ,,I tak už je tu hlouposti až dost… skákání z útesu!"
Zrudla jsem a koukala jsem se přímo před sebe.
Jacob mě odnesl dovnitř do domu. Ostatní ho tiše následovali. Bilyho tvář byla bez výrazu.
,,Co se stalo?" Zaměřil svou otázku spíš na Sama než na svého syna. Zadívala jsem se na něj.
,,Skákala jsem z útesu." řekla jsem rychle, než mohl Sam odpovědět.
Billy jenom zvedl jedno obočí s pohledem stále upřeným na Sama.
,,Je podchlazená, ale myslím, že až se převlékne do suchého, bude v pořádku." řekl Sam.
Jacob mě posadil na malou pohovku a přisunul ji blíž k topení. Její nohy hlučně skřípaly po dřevěné podlaze. Potom zmizel do svého pokoje.
Billy neřekl nic o tom, jak je jeho syn promočený, ani o ničem jiném. Kromě mě se o jeho podchlazení nikdo nezajímal.
Cítila jsem se špatně, že jim tak máčím pohovku, ale nedokázala jsem udržet zvednutou hlavu, abych teplou látku uchránila aspoň před svými vlasy. Byla jsem příliš vyčerpaná. Ani ty vysoké zlověstné postavy vyplňující celou místnost a nehybně se opírající o zdi, nedokázaly udržet moje oči otevřené. Vedle hučícího radiátoru mi bylo konečně teplo a plíce mě tak bolely, že mě to spíš nutilo k bezvědomí, než abych zůstala vzhůru.
,,Mám jí probudit, aby se převlékla?" slyšela jsem Jacobův šepot. Bez pochyb adresovaný Samovi.
,,Jaká je její pokožka?" odpověděl Samův hluboký hlas. Chtěla jsem mu poslat další ošklivý pohled, ale moje oči se nechtěly otevřít.
Jacobovy prsty se lehce otřely o mojí tvář.
,,Teplá."
,,V tom případě jí nech spát."
Byla jsem ráda, že mě teď nechají o samotě.
,,Charlie?" zeptal se Jacob.
Tentokrát odpověděl Billy. ,,Hned by sem pospíchal. Počkáme a zavoláme mu, až se bouře přežene."
Dobrá odpověď, pomyslela jsem si. Ležela jsem tam, obklopená muži, kterých bych se měla bát, ale cítila jsem se neobvykle v teple a bezpečí.
Někdo promluvil, nepoznala jsem jeho hlas. ,,Chceš, aby se tři z nás vrátili zpátky?"
Následovala pauza. ,,Myslím, že ano." řekl Sam konečně. ,,Bouře je perfektní krytí, mohli bychom být chyceni nepřipravení."
,,Jsou tři bezpeční?"zeptal se Billy, zněl napjatě.
Někdo se zasmál hrdelním smíchem. ,,S tímhle žádný problém."
,,Jestli je tam jenom jeden," opravil Sam vážně. Nikdo neodpověděl, ale slyšela jsem otevřít dveře.
,,Zkontrolujte to, bratři." promluvil Sam znovu, hlasem někoho, kdo dává důvěrně známý rozchod. ,,Rychle a bezpečně."
Tato změna mě skoro probudila, ale udržela jsem svůj dech klidný.
,,Bratři," zopakovali ostatní jedním hlasem. Slyšela jsem mezi nimi i Jacobův.
Dveře se tiše zavřely. Dlouhou dobu se neozval žádný zvuk a teplo mě znovu táhlo do stavu nevědomí. Už jsem skoro podlehla, když Sam promluvil.
,,Tys jí nechtěl opustit."
,,Myslím, že kdyby se probudila, měla by z tebe strach." bránil se Jacob.
,,Tohle nesmíš, Jacobe. Samozřejmě bylo správné zachránit jí dnes život. Ale už se nemůžeš dál pohybovat v její blízkosti."
Musela jsem si skousnout jazyk, abych zastavila kyselou odpověď, která se mi na něj drala. Teď bylo důležité poslouchat.
,,Same… já… já myslím, že to zvládnu. Myslím, že to může být bezpečné."
,,Jeden moment vzteku, to je to, co může všechno změnit. Jak blízko jsi tomu byl včera odpoledne?"
Jacob neodpověděl.
,,Já vím, jak je to těžké. "
,,Vím, že to víš," řekl Jacob rezignovaně. Ne. Chtěla jsem na něj zakřičet. Takhle se mu nesmíš podrobit!
,,Buď trpělivý." poradil mu Sam. ,,Za rok nebo za dva…"
,,Už bude pryč." uzavřel Jacob hořce.
,,Ona není pro tebe." řekl Sam jemně.
Jacob neodpověděl a já jsem byla rozdrásaná. Nenáviděla jsem v čemkoliv se Samem souhlasit. A nechápala jsem, proč by tenhle fakt měl ukončit naše přátelství.
Bylo příliš horko, abych se dokázala soustředit a v tichu, které nastalo po tomto rozhovoru jsem přestala bojovat se svou unavenou myslí. Někde blízko jsem slyšela nádherný hlas broukat známou ukolébavku a věděla jsem, že spím.
________________________________________
Předchozí část se zdála jako dobrá předloha k původnímu epilogu pro Nový Měsíc. Jak pokračujeme v tomto alternativním světě, pamatuj si, i když Bella ví, že s Jacobem není něco v pořádku, pořád nemá ani tušení, že je vlkodlak. V tomto epilogu jsou ona a Edward znovu spolu ve Forks a vše je zpátky v normálu…
Epilog - Lidskost
Byl jeden z těch vzácných slunečných dnů, můj nejneoblíbenější druh. Ale Edward nemohl držet svůj slib každou minutu, měl jisté potřeby.
,,Alice by mohla zase zůstat," nabídl mi v pátek pozdě v noci. Mohla jsem vidět tu úzkost v jeho očích - strach, že když mě opustí a nechá samotnou, zešílím a udělám něco bláznivého. Jako že bych chtěla získat zpátky svou motorku z La Push, nebo hrát Ruskou ruletu s Charlieho pistolí.
,,Budu v pohodě." řekla jsem s předstíranou odvahou. Za ty měsíce předstírání jsem své umění klamat značně zdokonalila. ,,Všichni se potřebujete najíst. A vrátíme se tak do normálu."
Skoro všechno už bylo v normálu, dřív, než bych věřila, že bude možné. V nemocnici dychtivě přijali Carlisla zpátky do práce a ani se neobtěžovali skrýt svou radost z toho, že se Esme život v L.A. tak málo líbil. Díky testu z matematiky, který jsem zmeškala, když jsem byla v zahraničí, měli Edward s Alice v tuto chvíli lepší šance úspěšně odmaturovat. Charlie ze mě neměl radost - s Edwardem ani nemluvil - ale aspoň směl Edward zase k nám do domu. Já jsem z něj jen nemohla ven.
,,Stejně mám ještě napsat nějaké eseje," povzdechla jsem si a mávla rukou ke stohu formulářů na vysokou - Edward sehnal jeden z každé odpovídající školy, která ještě neměla po termínu - na mém stole. ,,Nepotřebuju žádné rozptýlení."
,,To je pravda," řekl s předstíranou přísností. ,,Budeš toho mít na práci dost. A já budu zpátky, jakmile se setmí."
,,Dej si na čas," řekla jsem lehce a zavřela oči, jako bych byla unavená.
Snažila jsem se ho přesvědčit, že mu věřím, což byla pravda. Nepotřeboval vědět o mých zombieských nočních můrách. Nebyly o mé nevíře v něj, byla jsem to já, na koho jsem se pořád nemohla spolehnout.
Charlie zůstal doma, což nebylo na sobotu běžné. Pracovala jsem na formulářích na stole v kuchyni, takže na mě mohl snadněji dohlížet. Ale mě nudilo se dívat a on jen zřídka odešel od televize, aby se podíval, jestli tam stále jsem.
Snažila jsem se soustředit na formuláře a otázky, ale bylo to těžké. Sem tam jsem se cítila opuštěná, dýchání se mi zrychlilo a musela jsem bojovat sama se sebou, abych se uklidnila. Cítila jsem se jako motor, který nemůže naskočit - musela jsem si do nekonečna říkat, to zvládneš, to zvládneš, to zvládneš.
Takže když se ozval zvonek ode dveří, to rozptýlení bylo víc než vítané. Neměla jsem tušení, kdo by to mohl být, ale o to jsem se vážně nestarala.
,,Dojdu tam!" zařvala jsem a vyskočila jsem od stolu jako blesk.
,,Dobře." řekl Charlie nepřítomně. Jak jsem probíhala obývacím pokojem, bylo mi jasné, že se nepohnul ani o píď.
Už jsem se usmívala s výrazem vřelého přivítání ve tváři, připravená oslnit podomního prodavače nebo svědky Jehovovy.
,,Ahoj, Bello." Jacob Black mi úsměv zatrpkle vrátil, když se dveře otevřely.
,,Ach, Jacobe, ahoj," zamumlala jsem, překvapená. Od té doby, co se mi podařilo dostat se živá z Itálie, jsem o něm nic neslyšela. Přijala jsem jeho poslední sbohem jako konečné. Bolelo, když jsem o tom přemýšlela, ale abych byla zcela upřímná, měla jsem teď hlavu tak plnou jiných věcí, že mi nechyběl tak často, jak by měl.
,,Máš volno?" zeptal se. Ten hořký tón z jeho hlasu nezmizel a každé slovo pronesl se zvláštním odporem.
,,Přijde na to," můj tón už byl zas kyselý, odpověď na ten jeho. ,,Nejsem tak zaneprázdněná, ale mám domácí vězení. Takže tak úplně volno nemám, ne."
,,Ale jsi sama, ne?" objasňoval sarkasticky.
,,Je tu Charlie."
Stiskl své široké rty. ,,Rád bych si s tebou promluvil o samotě… jestli to máš dovolené."
Bezmocně jsem zvedla ruce. ,,Můžeš se Charlieho zeptat." řekla jsem se skrytým vítězstvím. Charlie mě nikdy z domu nepustí.
,,Takhle jsem to nemyslel," Jeho tmavé oči byly najednou vážnější. ,,Nebylo to Charlieho svolení, na které jsem se ptal."
Temně jsem na něho zahlížela. ,,Můj otec je jediný, kdo mi říká co mám a nemám dělat."
,,Když to říkáš," pokrčil rameny. ,,Ahoj, Charlie!" zavolal přes moje rameno.
,,To jsi ty, Jacobe?"
,,Jo. Může se se mnou Bella projít?"
,,Jistě," zavolal Charlie uvolněně a můj očekávající úsměv předvídající odmítnutí se změnil v zamračený výraz.
Jacob zvedl jedno obočí jako pobídku.
Ten výsměšný pohled v jeho očích mě přiměl jít rychleji, než bych šla normálně. Ve vteřině jsem byla ze dveří, které jsem za sebou s prásknutím zavřela.
,,Kam chceš jít?" zeptala jsem se s neupřímnou srdečností.
V první chvíli se na sebe nejistě podíval. ,,Vážně?" zeptal se. ,,Ty se mnou budeš vážně o samotě?"
,,Samozřejmě," zamračila jsem se. ,,Proč ne?"
Neodpověděl. Dlouhou dobu se na mě díval zmateným, nedůvěřivým pohledem.
,,Co je?" požadovala jsem vysvětlení.
,,Nic." zamumlal a zamířil k lesu.
,,Pojďme tudy," navrhla jsem a naznačila rukou směr dolů po ulici. Téhle části lesa už jsem měla dost na celý život.
Rychle na mě pohlédl, znovu nedůvěřivý. Potom pro sebe pokrčil rameny a pomalu se loudal po chodníku k silnici.
Tohle byl jeho mejdan, takže jsem držela pusu zavřenou, přesto že jsem byla každou vteřinu zvědavější.
,,Musím říct, že jsem překvapený." promluvil konečně, když jsme byli už na půl cesty k rohu ulice. ,,Ten malý krvežíznivec ti nic neřekl?"
Otočila jsem se a vystartovala zpátky k domu.
,,Co je?" zeptal se zmateně, snadno se přizpůsobil mému naštvanému tempu.
Zastavila jsem se a zlobně jsem na něj vzhlédla. ,,Nehodlám se s tebou bavit, jestli budeš takhle urážlivý."
,,Urážlivý?" překvapeně zamrkal.
,,Mohl bys nazývat mé přátelé jejich pravými jmény."
,,Aha," pořád vypadal trochu překvapeně, znělo to, jako by se bránil. ,,Takže tedy, Alice, dobře? Nemůžu uvěřit, že si to nechala pro sebe." Znovu se vydal dolů po ulici a já jsem ho neochotně následovala.
,,Nevím, o čem to rady mluvíš."
,,Nejsi někdy unavená z toho hraní si na hloupou?"
,,Na nic si nehraju." řekla jsem nevrle. ,,Patrně prostě jsem hloupá."
Pečlivě mě pozoroval. ,,Hmmm," zamumlal.
,,Co?" dožadovala jsem se.
,,Ona ti o mě vážně neřekla?"
,,O tobě? Co o tobě?"
Jeho oči se zúžily, jak znovu zkoumal mou tvář. Potom rezignovaně potřásl hlavou a změnil téma.
,,Nenutí tě si teď vybrat?"
Okamžitě jsem věděla, co myslí.
,,Říkala jsem ti, že by tohle neudělali. Ty jsi tu jediný posedlý vybíráním stran."
Napjatě se usmál a jeho oči se zúžily. ,,Přesvědčíme se."
Neočekávaně se ke mně naklonil a chytil mě do nadšeného medvědího objetí, až se mi chodidla oblepila od země.
,,Pusť mě!" bojovala jsem s ním. Byl příliš silný.
,,Proč?" zasmál se.
,,Protože nemůžu dýchat!"
Položil mě a se lstivým úsměvem ode mě poodstoupil.
,,Jsi zdrogovaný," obvinila jsem ho, v rozpacích jsem koukala dolů a předstírala jsem, že si uhlazuju tričko.
,,Jen si vzpomeň, že jsem tě varoval." culil se a znovu se ke mně naklonil - až příliš blízko - a vzal můj obličej do svých velkých rukou.
,,Eh, Jacobe…" protestovala jsem, hlas mi vyskočil o oktávu výš, jednou rukou jsem si dětinsky zakryla ústa.
Ignoroval mě, sklonil hlavu a na pár vteřin odhodlaně přitiskl své rty na moje čelo. Vypadalo to, že ten polibek začal jako vtip, ale když se napřímil, v jeho tváři byl vztek.
,,Měla bys mě nechat, abych tě políbil." Řekl, když poodstupoval se založenýma rukama. ,,Mohlo by se ti to líbit. Pro změnu něco teplého."
,,Řekla jsem ti to už ze začátku, Jacobe."
,,Já vím, já vím," povzdechl si. ,,Moje chyba, já jsem ten, kdo na chvíli ztratil kontrolu."
Sklonila jsem hlavu a stiskla jsem rty.
,,Pořád mi chybíš, Bello." řekl. ,,Hodně. A potom, když už to vypadá, že bychom mohli být opět přátelé, on se vrátí."
Zamračila jsem se na něj. ,,Kdyby nebylo Sama, byli bychom přátelé i tak."
,,To si myslíš?" Jacob se najednou usmál a ten úsměv byl arogantní. ,,Dobře, nechám to tedy v jeho rukou." Bylo jasné, jak se ušklíbl, že toto zájmeno nesměřovalo k Samovi.
,,Co tím myslíš?"
,,Já budu tvůj přítel - když s tím on nebude mít problém." Dodal Jacob a pak se začal smát něčemu nejspíš opravdu zábavnému.
Zamračila jsem se, ale nehodlala jsem propásnout tuhle neočekávanou příležitost. ,,Fajn," napřáhla jsem k němu ruku. ,,Přátelé."
S úšklebkem mi rukou potřásl. ,,V tom je ta ironie - jestli tě on nechá přátelit se se mnou," výsměšně si odfrkl. ,,mělo by to fungovat. Jsem v tom lepší než ostatní. Sam říká, že jsem k tomu předurčený." zatvářil se vzbouřeně.
,,Předurčený k čemu?" zeptala jsem se zmateně.
,,Povím tomu krvežíznivci, aby ti to řekl - až ti bude vysvětlovat, proč se se mnou nesmíš přátelit." Jacob se znovu zasmál.
Automaticky jsem se otočila, ale chytil mě za rameno.
,,Promiň, uklouzlo mi to. Myslel jsem… Edwardovi, samozřejmě."
,,Samozřejmě. Jenom nezapomeň, že jsi uzavřel dohodu." připomněla jsem mu temně.
,,Já svojí stranu smlouvy dodržím, o to neměj strach." chechtal se.
,,Nepochopila jsem vtip." stěžovala jsem si.
,,Pochopíš ho." pokračoval se smíchem. ,,I když nemůžu zaručit, že ti to bude připadat legrační."
Začal se loudat zpátky k domu, takže jsem usoudila, že už mi řekl všechno, co měl v plánu.
,,A co Sam?" zeptala jsem se zdvořilým tónem.
,,Není moc potěšený, jak asi můžeš předpokládat." řekl to jako hotovou věc. ,,Nemůžeš předpokládat, že budeme nadšení, že se do města zase vrátili upíři."
Zírala jsem na něj, tvář zmrzlou šokem.
,,Oh, no tak, Bello," zanaříkal a protočil oči.
Zamračila jsem se a podívala jsem se jinam, když se dal zase do smíchu. Duševní rovnováhu jsem měla naprosto rozválcovanou.
,,Jak je Quilovi?" posmívala jsem se.
Jeho výraz se okamžitě změnil a zamračil se. ,,Moc ho nevídám." zabručel.
,,Dobře."
,,Je to jen otázka času," řekl smutným naštvaným hlasem. ,,Teď."
,,Teď co?"
,,Teď když jsou tví přátelé zpátky."
Na chvíli jsme zlobně zírali jeden na druhého.
,,Nemůžu s tebou mluvit, když jsi takový." rozhodla jsem se najednou.
Neočekávala jsem, že se podrobí, ale udělal to.
,,Máš pravdu. Nechovám se moc přátelsky, že ne? Neměl bych plýtvat časem - tohle je pravděpodobně náš poslední rozhovor."
,,Těším se, až se ukáže, že se pleteš." zamumlala jsem.
,,To je legrační, nemyslím, že bych se těšil, až se ukáže, že se pleteš úplně ve všem."
Byli jsme zpátky u domu. Jacob mě doprovodil na verandu a tam se zastavil.
,,Očekáváš ho zpátky brzy?" zeptal se uvolněně.
,,Myslíš Edwarda?"
,,Jo… Edwarda." Zdálo se, že je pro něj těžké, vyslovit to jméno. S ,,Alice" neměl žádný problém.
,,Později." řekla jsem nejasným tónem.
Jacob mhouřil oři do sluníčka, které prozařovalo skrz neobvykle tenké mraky.
,,Aha," řekl, pochopil až příliš jasně. ,,Vyřiď mu, že ho pozdravuju."
Přepadl ho další záchvat burácivého smíchu.
,,Jistě." reptala jsem.
,,Ani nevíš, jak bych si přál, abys to tentokrát vyhrála." řekl, když se uklidnil a úsměv mu pohasl. ,,V La Push bez tebe není zábava."
Tak rychle, že se mi dech zadrhl šokem, kolem mě Jacob znovu ovinul své paže.
,,Sbohem, Bello." vydechl teple do mých vlasů.
Než jsem se stačila vzpamatovat a odpovědět, Jacob se otočil a zamířil pryč, dolů po ulici, ruce založené do kapes džínsů. Až teď mě teprve napadlo, jak se sem asi dostal. Kolem nebyl žádný dopravní prostředek. Ale jeho dlouhé nohy ho nesly pryč tak rychle, že už jsem na něj nestačila zavolat, abych se zeptala. A byla jsem si jistá, že se někde blízko má setkat se Samem.
Vypadalo to, jako bychom si vším, co jsme spolu kdy dělali, říkali sbohem. Povzdechla jsem si.
Charlie ani nevzhlédl, když jsem kolem něj prošla.
,,To bylo krátké." poznamenal.
,,Jacob je hulvát." řekla jsem mu.
Krátce se zasmál, oči přilepené na obrazovku.
Vzala jsem si svou práci nahoru do pokoje, odhodlaná více se soustředit. Věděla jsem, že když zůstanu v kuchyni, budu mít oči pořád přilepené na hodiny nad sporákem. Abych ten problém vyřešila ve svém pokoji, jednoduše jsem vytáhla budík ze zásuvky. Měla jsem už pět formulářů připravených k odeslání, když mou pozornost narušil zvuk deště. Vyhlédla jsem z okna. Patrně už je po hezkém počasí. Pousmála jsem se a začala jsem s další otázkou. Pořád jsem před sebou měla několik hodin.
Něco mě hrubě chytilo kolem pasu a vytrhlo z postele. Než jsem se stačila nadechnout a zakřičet, byla jsem zády opřená o zeď. Tisklo mě tam něco tvrdého a studeného - a důvěrně známého. Skrz zuby mu uniklo hluboké varovné vrčení.
,,Edwarde, co se děje? Kdo tu je?" zašeptala jsem s hrůzou. Nabízelo se hned několik špatných odpovědí. Bylo příliš pozdě. Nikdy jsem je neměla poslechnout, měla jsem Alice přimět, aby mě proměnila. Dech se mi zrychlil hrůzou.
A potom Edward řekl, ,,Hmm" hlasem, který nezněl ani trochu starostlivě. ,,Planý poplach."
Zhluboka, trochu klidněji, jsem se nadechla. ,,Dobře."
Otočil se a mírně poodstoupil, abych měla trochu místa. Položil mi ruce na ramena, ale nepřitáhl si mě. Očima prozkoumával moji tvář a mírně nakrčil svůj dokonalý nos.
,,Promiň mi to," smutně se usmál. ,,Přehnaná reakce."
,,Na co?" zajímala jsem se.
,,Za minutku." slíbil. O krok ustoupil a díval se na mě cizím pohledem, který jsem nedokázala rozluštit. ,,Zaprvé, proč jsi mi neřekla, cos měla na dnešek v plánu?"
,,Řekla jsem ti to." řekla jsem bez dechu. ,,Už to mám z poloviny hotové."
,,Jenom z poloviny?" škádlil mě. Jeho oči po mě bloudily znovu s tím cizím výrazem.
,,Jsi zpátky brzy. Ne že bych si stěžovala." Teď, když jsem se vzpamatovala z momentu paniky, jsem cítila, jak mě zaplavuje vlna radosti. Vrátil se.
,,Dělala jsi ještě něco dalšího?" pokračoval v očekávání.
Pokrčila jsem rameny. ,,Zastavil se tu Jacob Black."
Přikývl, nepřekvapený. ,,Vybral si dobrou chvíli. Předpokládal jsem, že počká až budu pryč."
,,Pravděpodobně," připustila jsem a byla jsem najednou znepokojená. ,,Protože, Edwarde, no, zdá se, že ví všechno. Nevím, proč právě teď Billymu uvěřil -"
,,Já ano," zamumlal.
,,Co?" zeptala jsem se, znovu jsem ztratila kontrolu.
Ale Edward zase ustoupil, jeho tvář vzdálená a zamyšlená.
Začínala jsem bít podrážděná. ,,Tohle je tak protivné. Hodláš mi říct, co se to děje?"
,,Možná," ale váhal. ,,Můžu tě nejdřív požádat o laskavost?"
Zanaříkala jsem. ,,Fajn." Šla jsem se posadit na postel a snažila jsem se znovu seřadit rozházené papíry. ,,Co potřebuješ?" musel vědět, že toho není moc, co bych pro něj neudělala. Ptaní bylo skoro zbytečné.
,,Velmi bych ocenil, kdybys mi mohla slíbit, že se budeš držet dál od Jacoba Blacka. Jen abych měl klidnou mysl."
Poklesla mi čelist. Zírala sem na něj zděšeně a nevěřícně. ,,Žertuješ," řekla jsem nedůvěřivě.
,,Ne, nežertuji," temně mi oplácel pohled. ,,Právě jsi mi málem způsobila srdeční záchvat - a to se nestane jen tak snadno."
Nerozuměla jsem, co tím myslí. Jen jsem věděla, že dělá to, o čem jsem si byla jistá, že by nikdy neudělal. ,,Nemůžeš být vážný. Nemůžeš po mě opravdu chtít, abych si vybrala stranu."
,,Vybrala stranu?" zeptal se zamračeně.
,,Jacob mi řekl, že si budu muset vybrat stranu, že mě nenecháš se s ním přátelit - a já jsem mu řekla, že je to směšné." Prosebně jsem se na něj dívala, prosebně, doufajíc, že mě utvrdí v mé víře.
Mírně přivřel oči. ,,I když vážně nerad uznávám, že měl Jacob v něčem pravdu…" začal.
,,Ne!" naříkala jsem. ,,Tomu nemůžu uvěřit!" nevrle jsem vykopla nohama a můj uklizený stoh formulářů se sesul na podlahu.
Jeho oči zchladly. ,,Nemůžeš si vybrat tu druhou stranu." připomněl mi.
,,Nebuď hlupák," zabručela jsem.
,,Nevšiml jsem si, že by pro tebe byl tak důležitý." řekl Edward děsivým hlasem. Jeho oči se opět zúžily.
,,Snad nežárlíš," zasténala jsem nevěřícně.
Začichal a znovu nakrčil nos. ,,No, vypadá to, že byl dnes odpoledne pořádně blízko."
,,To nebyl můj nápad." Ale zčervenala jsem.
Všiml si toho a nadzvedl jedno obočí.
,,Nemáš absolutně žádný důvod žárlit na kohokoliv nebo na cokoliv. Jak to můžeš pořád nevědět? Ale Jacob pro mě je důležitý. Je to nejlepší lidský přítel, kterého mám. Je jako rodina. Kdyby nebylo Jacoba…" Hlas se mi vytratil, zatřásla jsem hlavou. Smrt nebyla to nejhorší, co by mě bez Jacoba potkalo.
,,Nejlepší lidský přítel," opakoval Edward hlubokým hlasem. Chvíli nepřítomně koukal ven z okna, než se ke mně znovu otočil. Sedl si vedle mě na postel, ale pořád mezi námi nechával trochu místa, což mě překvapilo. ,,Musím připustit, že mu něco dlužím - hodně mu dlužím - za to, že tě zachránil z toho vodního hrobu. Ale bez ohledu na to, já…byl bych rád, kdybyste se od sebe drželi dál. Protože ať už žárlím nebo ne, na tom nezáleží. Měla by sis teď konečně uvědomit, že jediné, oč usiluji, je tvoje bezpečí."
Překvapeně jsem zamrkala. ,,Bezpečí? Co tím zase myslíš?"
Zamračeně si povzdechl. ,,Tohle není moje tajemství, neměl bych ti ho říkat. Proč ses nezeptala Jacoba, co se děje?"
,,Já jsem se ptala."
Přiložil si prst na rty, aby mi připomněl, že se mám ztišit.
,,Dneska jsem se ptala znovu," pokračovala jsem naštvaně, ale víc potichu. ,,A Jacob řekl, ,Povím tomu krvežíznivci, aby ti to řekl - až ti bude vysvětlovat, proč se se mnou nesmíš přátelit.´"
Jenom protočil oči, takže jsem pokračovala.
,,Taky říkal, abych tě od něj pozdravovala." dodala jsem tím samým výsměšným tónem, který použil Jacob.
Potřásl hlavou a pak se smutně usmál. Položil mi ruce na ramena a podržel si mě na délku paží, jako by chtěl mít lepší výhled na můj výraz. ,,Dobrá, tedy," řekl. ,,Povím ti všechno. Vlastně, vysvětlím ti každý malý detail a odpovím na každou otázku. Jenom, mohla bys pro mě nejdřív ještě něco udělat?" Nadzvedl obočí, skoro smířlivě, a znovu nakrčil nos. ,,Nevadilo by ti, kdyby sis umyla vlasy? Páchneš jako vlkodlak."
Musím přiznat, že mám stále slabost pro ten poslední řádek. (Stephenie Meyerová)
Stužková (Súmrak)
Zverejnil
Katikushka
komentárov (0)
Dlouhá nová verze stužkovací slavnosti
Tato kapitola je přinejhorším mým vlastním potěšením. Čti jen na vlastní nebezpečí. /bM
…Stephenie Meyerová…
"Kdy mi řekneš, co se bude dít, Alice?"
"Uvidíš, buď trpělivá," poručila, nevyzpytatelně se zazubila.
Byli jsme v mém náklaďáčku, ale ona řídila. Ještě tři další týdny toho nebudu kvůli sádře na noze schopná chůze, a potom neústupně umístím své zdravé chodidlo zpátky dolů na řidičský pedál. Já totiž ráda řídím.
Je pozdní květen, a nějak půda okolo Forks našla způsob, jak být ještě zelenější než obvykle. Ovšem, bylo to krásné, a já se poněkud smířila s lesem, většinou kvůli tomu jsem tam strávila mnohem více času než obvykle. Nebyli jsme zatím tak úplně přátelé, příroda a já, ale byly jsme si bližší.
Obloha byla šedivá, ale to bylo také vítané. Byla to perleťově šedivá, vůbec ne pochmurná, neprší, a pro mě téměř dostatečně teplá. Mraky byly husté a bezpečné, byl to ten typ mraků, který pro mě začínal být příjemný, a také kvůli volnosti, kterou oni zajišťovali.
Ale navzdory tomuto potěšujícímu prostředí jsem se cítila nervózní. Částečně díky Alicinu podivnému chování. Ona rozhodně trvala na tom, že toto sobotní ráno uspořádá venku dívčí den, zavezla mě nahoru do Port Angeles na objednávku pro nás objednala manikúru a pedikúru, odmítla to, že bych si nechala obyčejný odstín růžového laku na nehty, kterou jsem chtěla, místo toho přikázala manikérce nalakovat mi je tmavou třpytivou červenou - dokonce zašla tak daleko, že trvala na tom, aby mi nalakovala nehty na prstech u nohy i u mého zasádrovaného chodidla.
Pak mě vzala na nákup bot na podpatcích, i když jsem si mohla vyzkoušen pouze jednu za každého páru. I přes moje vysilující protesty mi koupila pár těch nejnepraktičtějších předražených bot na vysokých jehlových podpatcích - nebezpečně vypadajících věcech, které drželi pouze na jednom širším saténovém pásku, který překlenuli moje chodidlo a byli svázané do široké mašle zezadu mého kotníku. Byly tmavé, hyacintově modré a já se jí marně snažila vysvětlit, že nemám nic, co bych k nim mohla nosit. I moje skříň byla trapně přeplněná oblečením, které mi koupila v L. A. - nicméně většina z nich příliš tenké, abych je nosila ve Forks - byla jsem ráda, že nemám nic v tomhle odstínu. A i když mám ten přesný odstín ukrytý někde ve skříni, moje oblečení doopravdy nebylo to, co se nehodilo k botám na jehlovém podpatku. To já jsem se k těm botám nehodila-stěží bych mohla bezpečně chodit v ponožkách. Ale na ni bych si svou nepřekonatelnou logiku promrhala. Ona by mi to dokonce vyvracela.
"Vlastně nejsou Biviano´s, ale budeš to muset udělat," zamručela záhadně, a potom jsem víc nemluvila, jakmile ona vytáhla svou kreditní kartu na obdiv s respektem zasaženými zaměstnanci.
Donesla mi oběd z fast foodu, zajela přímo k tomu okénku na výdej, řekla mi, že se musím najíst v autě, ale odmítla mi vysvětlit ten spěch. Kromě toho jsem ji musela na cestě domů sedmkrát připomenout, že můj náklaďáček není prostě schopný podat stejný výkon jako sportovní auto, navíc s Rosaliinýmy úpravami, a aby prosím dala té ubohé věci přestávku. Obyčejně jsem Alice jako mého řidiče upřednostňovala. Nikdy se nezdála, že ji otravuje jízda pouze dvacet až třicet mil nad rychlostní hranicí, způsob, který někteří lidé jednoduše nedokázaly snést, aby tak jezdili.
Ale Alicin očividně tajemný program byl přirozeně pouze polovinou problému. Byla jsem také žalostně nervózní, poněvadž jsem neviděla Edwardův obličej už skoro šest hodin, a to musel být rekord za poslední dva měsíce. S Charliem bylo těžké pořízení, ale také ne nemožné. Smířil se s Edwardovou nepřetržitou přítomností, poněvadž když se vrátil domů, nenašel důvod proč si stěžovat, protože jsme seděli nad našimi domácími úkoly u kuchyňského stolu - dokonce vypadal, že si užívá Edwardovi společnosti, když spolu vykřikovali u zápasů na ESPN. Ale Charlie neztratil nic se své originální přísnosti, když nekompromisně držel dveře pro Edwarda přesně v deset hodin každou všední noc. Ovšem Charlie si naprosto nebyl vědom Edwardovi schopnosti vrátit své auto domů a být zpátky oknem za méně než deset minut.
Byl příjemnější k Alice, někdy až tak trapně.
Očividně, dokud budu mít svou neskladnou sádru, a dokud ji nevyměním za něco zvládnutelnějšího, budu v potřebě ženské pomoci. Alice je anděl, sestra, každou noc a každé ráno se objevila a pomáhala mi s mýma každodenníma rutinami. Charlie byl nesmírně vděčný, že se vyhnul hrůzy skoro dospělé dcery, která potřebovala pomoc se sprchováním - tenhle druh záležitostí byl vzdálený a mimo jeho komfortní zóny, a mé také, v této věci. Ale bylo v tom něco víc než vděčnost, že ji Charlie začal říkat "Anděl" jako přezdívku, a pozoroval ji omámenýma očima, když ona přitančila s úsměvem napříč malý dům, rozzářila ho. Žádný člověk nemohl zůstat nezasažený její neuvěřitelnou krásou a šarmem, a když lehce a neslyšitelně vyklouzla každou noc z dveří s láskyplným, "Uvidíme se zítra, Charlie," a zanechala ho ohromeného.
"Alice, jedeme teď domů?" Zeptala jsem se jí, obě jsme tím mínili bílý dům u řeky.
"Ano." Zakřenila se, věděla dobře, co myslím. "Ale Edward tam není."
Zamračila jsem se. "Kde je?"
"Měl nějaké vyřizování při cestě."
"Vyřizování?" zopakovala jsem bezvýrazně. "Alice," Můj tón se obrátil k loudění." Prosím, řekni mi, co se bude dít."
Zakroutila hlavou, pořád se křenila. "Příliš moc se bavím." vysvětlovala.
Když jsme se vrátili k domu, Alice mě odvedla rovnou nahoru, do její ložnice - rozměru koupelny. Překvapilo mě, že jsem tam narazila na Rosalie, čekala s nebeským úsměvem, postavila za mě nízké, růžové křeslo. Myšlenkami jsem trhla leknutím nad řadou nástrojů a výrobků, které pokrývaly dlouhý pult.
"Sedni si," nařídila Alice. Na minutu jsem se důkladně rozmýšlela, a potom jsem se rozhodla, jistě byla odhodlaná použít násilí, bude-li to třeba. Dobelhala jsem se ke křeslu a důstojně jsem se posadila, tak jak jsem dokázala zvládnout. Rosalie mi okamžitě začala kartáčovat vlasy.
"Nepředpokládám, že mi řekneš, na co tohle je?" zeptala jsem se ji.
"Můžeš mě mučit," zamumlala, zcela zaměstnaná mými vlasy, "Ale já ti to nikdy nepovím."
Rosalie mi držela hlavu v umyvadle, zatímco mi Alice umývala vlasy šampónem, který voněl jako máta a grep. Alice mi zuřivě osušila ručníkem mokrý zacuchanec, pak vystříkala téměř celou lahvičku něčeho - vonělo to jako okurky - na ten vlhký chaos a osušila mi je opět ručníkem.
Ony ihned potom pročesávali ten chaos; ať byla ta okurková vodička jakákoli; dělalo to, že se rozcuchané vlasy narovnaly. Mohla bych si něco takového půjčit. Pak každá vzala fén a pustili se do práce.
Zatímco minuty odtikávaly a ony znovu a znovu objevovali nové vrstvy mokrých pramenů, jejich obličeje začali být poněkud znepokojené. Škodolibě jsem se usmívala. Některé věci ani upíři nedokážou urychlit.
"Má hrozně moc vlasů." Poznamenala Rosalie úzkostlivým hlasem.
"Jaspere?" zavolala srozumitelně Alice, třebaže ne nahlas. "Najdi mi další fén!"
Jasper jim přišel na pomoc, nějak se vynořil s dvěma většími fény, které mi namířil na hlavu, velice pobavený, zatímco ony pokračovaly s jejich vlastníma.
"Jaspere…" začala jsem s nadějí.
"Promiň, Bello. Nejsem oprávněn ti něco říct. "
Vděčně utekl, když konečně byly všechny vlasy suché - a obrovské. Vlasy mi trčeli tři palce nad hlavou.
"Co jste mi to udělali?" ptala jsem se zděšeně. Ale ignorovali mě, vytáhli krabici horkých natáček.
Snažila jsem se je přesvědčit, aby moje vlasy nenatáčeli, ale nevšímali si mě, a namazaly něco, co mělo nezdravou žlutou barvu, po celé dálce loken, předtím než je obtočili okolo horkých natáček.
"Sehnala jsi boty na podpatkách?" vyptávala se Rosalie, během toho co pracovali, jako kdyby byla odpověď životně důležitá.
"Ano - jsou perfektní," zavrněla spokojeně Alice.
Sledovala jsem Rosalie v zrcadle.
"Tvé vlasy vypadají hezky," všimla jsem si. Ne že by nevypadali vždy dokonale - ale měla je dnešní odpoledne hezčí, vylepšené, vytvořila si drdol z jemných zlatých loken vlasů nahoře na temenu její perfektní hlavy.
"Děkuji." Usmála se. Ony teď na vteřinu začaly upravovat natáčky.
"Co si myslíš ohledně make-upu?" zeptala se Alice.
"Je to bolest." Vyslovila jsem své pocity. Nebrali mě na vědomí.
"Nepotřebuje moc make-upu - její pleť je hezká i bez nalíčení." Přemítala Rosalie.
"Rtěnku, myslím," rozhodla Alice.
"A řasenku a tužku na oči," dodala Rosalie. "Jen trochu."
Nahlas jsem si povzdechla. Alice se zachichotala. "Buď trpělivá, Bello. My se bavíme."
"Dobře, pokud je to tak," zamručela jsem.
Všechny natáčky mi pevně a nepříjemně připíchli k hlavě.
"Oblékneme ji." Alicin hlas se chvěl dychtivým očekáváním. Nepočkala na mě, až se vybelhám z koupelny pryč jen díky své vlastní síly. Namísto toho mě shrábnula do náruče a donesla mě do Rosaliina a Emmettova velkého bílého pokoje. Na posteli ležely šaty. Pochopitelně, hyacintově modré.
"Co si myslíš?" zašvitořila Alice.
To je dobrá otázka. Byli jemně nařasené, zřejmě je míněno, aby byli nošeny velmi nízko a mimo ramena, s dlouhými splývavými rukávy, které se řasili u zápěstí. Na tom průsvitném živůtku byla našita ještě jedna věc, světlá-květovaná, hyacintová látka, která byla zřasená do tvaru slabého volánu dole na levém boku. Květinová látka byla na zádech protáhlá, ale nahoře otevřená před několika přesně sedícími jemnými hyacintovými volánky ve světlém odstínu, které dosahovaly k spodnímu kusu lemu.
"Alice," zakvílela jsem. "Tohle to já nemůžu nosit!"
"Proč?" dožadovala se neoblomným hlasem.
"Protože vršek je naprosto odhalený!"
"Tohle půjde pod to." Rosalie zvedla zlověstně vypadající světle modrou část oděvu.
"Co to je?" bázlivě jsem se ptala.
"To je korzet, hloupá." Netrpělivě odpověděla Alice. "Teď si to oblečeš, nebo musím zavolat Jaspera a požádat ho, aby tě podržel na místě, zatímco já to udělám?" vyhrožovala.
"Předpokládala jsem, že jsi moje kamarádka," obvinila jsem ji.
"Buď hodná, Bello," řekla s povzdechem. "Já si nepamatuji sebe jako lidskou bytost a já se snažím, abych tady měla nějakou nepřímou zábavu. Kromě toho je to pro tvé vlastní dobro."
Stěžovala jsem si a hodně jsem se červenala, ale netrvalo jim dlouho dostat mě do šatů. Musela jsem uznat, korzet měl jisté přednosti.
"Wau," zašeptala jsem a podívala jsem se dolů. "Mám rýhu mezi ňadry a ta je patrná ve výstřihu."
"Kdo by to byl uhádnul," pochichtávala se Alice, radovala se ze svého díla. Ačkoli já nebyla naprosto přesvědčená.
"Nemyslíš, že to oblečení je poněkud příliš…já nevím, módní do… pro Forks?" zeptala jsem se váhavě.
"Myslím si, že slova která hledáš jsou moderní krejčovské umění," posmívala se Rosalie.
"To není pro Forks, to je pro Edwarda," trvala Alice. "To je samozřejmě správně."
Potom mě vzali zpátky do koupelny, uvolnili natáčky rychle se pohybujícími prsty. K mému šoku, záplava kudrn spadla dolů. Rosalie vytáhla většinu z nich nahoru, opatrně je zakroutila do koňského ohonu z prstýnků vlasů, které dopadaly do hustých pramenů dolů na moje záda.
Během toho co na tom Rosalie pracovala, Alice mi rychle namalovala tenké černé linky kolem každého z mých očí, pročesala je řasenkou a pečlivě nanesla tmavě červenou rtěnku na mé rty. Pak vystartovala z pokoje a ihned se vrátila s botami na podpatku.
"Dokonalé." Šeptla Rosalie, když je Alice zvedla nahoru na obdiv.
Alice obratně zavázala smrtící botu, a pak se zamyšlenýma očima podívala na moji sádru.
"Hádám, že jsme udělali, co jsme mohli," potřásla smutně hlavou. "Nevěříš, že Carlisle by nás nechal…" vrhla letmý pohled na Rosalie.
"Pochybuji o tom," odvětila Rosalie suše. Alice si povzdechla.
Obě hrdě zvedly hlavy nahoru.
"On je zpátky." Věděla jsem, který "on" ony myslí a pocítila jsem poletující motýlky v mém břiše.
"Může počkat. Je tu ještě jedna důležitější věc." prohlásila Alice pevně. Znovu mě zdvihla - což je nutnost, byla jsem si jistá, že v těch vysokých botách nemůžu chodit - a zanesla mě do jejího pokoje, kde mě jemně postavila před její široké, zlatě lemované, dlouhé až k zemi, zrcadlo.
"Tady." Řekla. "Vidíš?"
Civěla jsem na cizí neznámou v zrcadle. Díky iluzi vypadala velmi vysoká v botách na podpatcích, s protáhlými slabými proužkami na přiléhavých šatech. Živůtek s hlubokým výstřihem - kde moje oči opět upoutaly neobvykle půvabné linie poprsí - udělal to, že její krk vypadal velmi dlouhý, když dělal sloupky pramenů lesklých loken dole na zádech. Ta hyacintová barva látky byla dokonalá, odhalila krémovitost pleti barvy slonové kosti a růžový ruměnec na jejích tvářích. Musela jsem uznat, byla velmi hezká.
"Dobře, Alice" usmála jsem se, "Vidím."
"Nepusť to z hlavy." Přikázala.
Znovu mě zvednula a odnesla mě k vrcholu schodiště.
"Otoč se a zavři oči!" nařídila dolů ze schodiště. "A nezůstávej v mé mysli - nezkaz to."
Zaváhala, dolů po schodišti šla pomaleji než obvykle, až dokud mohla spatřit toho, který ji měl uposlechnout. Pak zbytek cesty letěla.
Edward stál u dveří, zády k nám, velmi vysoký a tmavý - nikdy jsem ho předtím neviděla nosit černou. Alice mě postavila vzpřímeně, uhladila mi řasení šatů, zakroutila kudrny na své místo, a potom mě tam nechala, šla si sednout na pianové sedátko, aby se mohla dívat. Rosalie ji následovala, posadila se s ní jako obecenstvo.
"Můžu se podívat?" jeho hlas byl intenzivní dychtivým očekáváním - způsobilo to to, že moje srdce tlouklo nestejnoměrně.
"Ano…teď," dala pokyn Alice.
Okamžitě se otočil, a potom zůstal stát na místě jako přimražený, jeho topazové oči dokořán. Mohla jsem cítit, jak se mi horko žene nahoru do krku a ruměnec se mi plíží do tváří. Byl tak krásný; pocítila jsem náznak staré obavy, že se mi pouze zdá, že možná není skutečný. Měl oblečený smoking, patřil na filmové plátno a ne vedle mě. Zírala jsem na něj ve vzbuzujícím respektu a nevíře.
Pomalu ke mně přišel, váhavě poodstoupil o krok, když ke mně dorazil.
"Alice, Rosalie…děkuji," zašeptal bez toho, aby ode mne odtrhnul pohled. Zaslechla jsem, jak se Alice pro sebe zasmála uspokojením.
Udělal krok dopředu, studenou rukou vzal do dlaní moji čelist, sklonil se a přitisknul své rty na můj krk.
"To jsi ty," zašeptal mi do kůže. Odtáhnul se, a v jeho ruce ležely bělostné květy.
"Frézie," oznámil mi, připíchnul mi je do loken. "Samozřejmě, úplně zbytečné, pokud jde o vůni," zaklonil se, aby si mě znovu prohlédnul. Usmál se svým srdce zastavujícím úsměvem. "Jsi nemožně krásná."
"Sebral jsi mi má slova." Držela jsem svůj hlas tak klidný jak se mi to jen mohlo podařit. "Právě když jsem se přesvědčila, že jsi opravdu skutečný, objevíš se tu vypadající takhle a já se znovu bojím, že sním."
Hbitě mě vzal do náruče ze svých paží. Držel mě blízko svého obličeje, jeho oči mě propalovali, když si mě přitáhnul ještě blíž.
"Pozor rtěnka!" nařídila Alice.
Vzpurně se zasmál, ale namísto toho klesl do důlku nad mou klíční kostí.
"Jsi připravená odejít?" zeptal se.
"Je tu vůbec někdo, kdo mi řekne o jakou událost jde?"
Znovu se zasmál, letmo pohlédl přes rameno na své sestry. "Ona to neuhodnula?"
"Ne," Alice se zachichotala. Edward se potěšeně zasmál. A já se zamračila.
"Co jsem přehlédla?"
"Nedělej si starosti, přijdeš na to dost brzy." ubezpečil mě.
"Dej ji dolů, Edwarde, tak abych mohla udělat fotky." Esme přišla dolů po schodech se stříbrným foťákem v rukou.
"Fotky?" zamručela jsem, když mě opatrně položil na nejisté zdravé chodidlo. Začínala jsem z toho všeho mít špatný pocit. "Objevíš se na filmu?" zeptala jsem se sarkasticky. Zakřenil se na mě.
Esme vyfotila několik snímků nás, do té doby než Edward směšně trval na tom, že se zpozdíme.
"Uvidíme se tam." Zavolala Alice, zatímco mě nesl ke dveřím.
"Alice tam bude? Kde vlastně by to mohlo být? A kdo vlastně tam všechno bude?" Ale cítila jsem se trochu lépe.
"A Jasper, Emmett a Rosalie."
Čelo se mi svraštilo soustředěním, když jsem se snažila vyvodit to tajemství. Zahihňal se mému výrazu.
"Bello," Zavolala na mě Esme, "Tvůj otec je na telefonu."
"Charlie?" Edward a já jsme se zeptali zároveň. Esme mi donesla telefon, ale on po něm chňapnul, když se mi ho snažila podat, a držel mě jednou paží bez námahy stranou.
"Hey!" protestovala jsem, ale on už mluvil.
"Charlie? To jsem já. Co je špatně?" zněl znepokojeně. Můj obličej zbledl. Ale pak se jeho výraz stal pobaveným - a nepředvídatelně škodolibý.
"Dej mu telefon, Charlie - nechej mě s ním promluvit." Ať se dělo cokoli, Edward se dobře bavil poněkud příliš moc na to, aby byl Charlie v nějakém nebezpečí. Trochu jsem se uklidnila.
"Ahoj, Tylere, tady je Edward Cullen," jeho hlas byl na první dojem velmi přátelský. Znala jsem ho dost dobře, abych zachytila jemné ostří hrozby. Co dělá Tyler u nás doma? Najednou mi začala svítat strašlivá pravda.
"Je mi líto, jestli došlo k nějakému nedorozumění, ale Bella už je na dnešní večer zadaná." Edwardův tón se změnil a hrozba v jeho hlase byla najednou mnohem zjevnější, jak pokračoval. "Abych byl úplně upřímný, bude zadaná každý večer pro každého kromě mě. Bez urážky. A mrzí mě, jestli jsem ti zkazil večer." Neznělo to lítostivě. Pak zaklapl telefon, na tváři široký úsměv.
"Ty mě bereš na stužkovací slavnost!" Rozzuřeně jsem ho obvinila. Obličej a krk mi rudě žhnuly zlostí. Cítila jsem vztek - který způsobil, že se mi slzy draly do očí.
Tak silnou reakci ode mě nečekal, to bylo jasné. Stiskl rty k sobě a oči se mu přimhouřily.
"Nebuď umanutá, Bello."
"Bello, my všichni jdeme." přesvědčovala mě Alice, neočekávaně vedle mého ramena.
"Proč mi to děláš?" dožadovala jsem se zděšeně.
"Bude to zábava." Alice dosud byla zářivě optimistická.
Ale Edward se sklonil, aby mi zašeptal do ucha, jeho hlas sametový a vážný.
"Jen jednou jsi člověk, Bello. Udělej to pro mě."
Upřel na mě své žhnoucí zlaté oči plnou silou, rozpouštěly můj vzdor svou teplostí.
"Fajn." našpulila jsem rty, neschopná spalovat ho pohledem tak účinně, jak bych ráda. "Tak já se podvolím. Ale uvidíš," varovala jsem ho příkře. Už dlouho jsem si nevybrala svou další dávku neštěstí, které ty se obáváš. Pravděpodobně si zlomím i tu druhou nohu. Jen se podívej na tu botu! Je to smrtonosná past!" Natáhla jsem zdravou nohu jako důkaz.
"Hmmm." Zíral na mou nohu déle než bylo nutné, a potom se podíval na Alice vřelýma očima. "Znovu, děkuji."
"Budete pozdě u Charlieho," upozornila ho Esme.
"V pořádku, jdeme." obrátil mě ke dveřím.
"Je v tom Charlie?" zeptala jsem se skrz zaťaté zuby.
"Samozřejmě." Zakřenil se.
Byla jsem tím zcela upoutaná, a tak jsem si toho zpočátku nevšimla. Jen matně jsem vnímala stříbrné auto, a tak jsem se domnívala, že to je Volvo. Ale potom se sehnul tak nízko, aby mě do něj položil, že jsem si myslela, že mě položil na podlahu.
"Co je to?" zeptala jsem se, překvapená že jsem našla sebe v neznámém dvoudveřovém autě s pevnou střechou. "Kde je Volvo?"
"Volvo je moje všední auto." opatrně mi odpověděl, naplněný úzkostí, že bych mohla dostat další záchvat. "Tohle je auto pro výjimečné události."
"Co si bude myslet Charlie?" nesouhlasně jsem zakroutila hlavou, když nastoupil a nastartoval motor. Ten tiše zavrčel.
"Och, většina obyvatel Forks si myslí, že je Carlisle zapálený automobilový sběratel." Řítil se lesem přímo k hlavní silnici.
"A on není?"
"Ne, to je spíš moje záliba. Rosalie taky sbírá auta, ale ona upřednostňuje bláznění okolo jejich vybavení, než to aby jimi jezdila. Také jednou na tom pro mě udělala hodně práce."
Pořád jsem si lámala hlavu, proč jedeme zpátky k Charliemu domů, když jsme se před ním zastavili. Světlo na verandě svítilo, i když ještě nebylo tak úplně šero. Charlie musí čekat na nás, pravděpodobně se teď kouká z okna ven. Začala jsem se červenat, uvažovala jsem, jestli tátova první reakce na mé šaty bude stejná jako ta má. Edward obešel auto, pro něj pomalu, aby se dostal k mým dveřím - potvrdil moje podezření, že se Charlie dívá.
Potom, když mě Edward opatrně zvednul z malinkého auta, Charlie - velmi netypicky - vyšel na dvorek, aby nás přivítal. Moje tváře hořely; Edward to zaregistroval a podíval se na mě tázavě. Ale já si nemusela dělat starosti. Charlie na mě ani nepohlédl.
"Je to Aston Martin?" zeptal se Edwarda uctivým hlasem.
"Ano - Vanquish." Koutky úst mu cukaly, ale měl to pod kontrolou.
Charlie hluboce zahvízdl.
"Chceš si ho vyzkoušet?" Edward zvednul klíčky.
"Charlieho oči se nakonec odvrátili od auta. Nevěřícně se podíval na Edwarda - pohledem zabarveným malinkou stopou naděje.
"Ne," zdráhavě odpověděl. "Co by tomu řekl tvůj otec?"
"Carlisleovi to vůbec nebude vadit." prohlásil Edward po pravdě, zasmál se. "Pokračuj." Vmáčknul klíčky do Charlieho poslušné ruky.
"Dobře, jen rychlá vyjížďka…" Charlie už jednou rukou hladil blatník.
Edward mi pomohl dobelhat se do předku dveří, jakmile jsme byli uvnitř, vzal mě do náručí, a zanesl mě do kuchyně.
"To se dobře vyřešilo." Řekla jsem. "Neměl šanci se zarazit nad mým oblečením. "
Edward zamrkal. "Nad tím jsem nepřemýšlel." doznal se. Jeho oči opět přejely moje šaty s analytickým pohledem. "Domnívám se, že je rozumné, že jsme si nevzali náklaďáček."
S těžkým srdcem jsem odvrátila pohled od jeho obličeje na dostatečně dlouho, abych si všimla, že je kuchyně neobvykle potemnělá. Na stole stály svíčky, bylo jich hodně, kolem dvaceti až třiceti vysokých, bílých svíček. Starý stůl byl zakrytý dlouhou, bílou látkou, jako byly i dvě židle.
"Je to to, na čem jsi dnes pracoval?"
"Ne - tohle zabralo jen zlomek sekundy. To co zabralo celý den, bylo jídlo. Vím, jak se musíš přemáhat, abys našla zalíbení v luxusních restauracích, ale ne že tam je mnoho hlasů, které patří do kategorie hlasů tady z okolí, jen jsem usoudil, že ty si nemůžeš stěžovat co se týče tvé vlastní kuchyně."
Posadil mě do jedné z bílých ovinutých židlí, a začal vytahovat něco z trouby a ledničky. Všimla jsem si, že je tu jen jedno místo připravené.
"Charlie s námi taky jíst nebude? Zavál se přece, že přijde domů za chvíli. "
"Charlie nesní ani jedno další sousto - kdo si myslíš, že byl můj ochutnavač? Musel jsem se ujistit, že je všechno poživatelné." Položil přede mne talíř, zaplněný něčím, co vypadalo velmi poživatelné.
Povzdychla jsem si.
"Ty jsi ještě naštvaná? " Táhnul druhou židli okolo stolu, tak aby se mohl posadit vedle mě.
"Ne. Vlastně, ano, ale ne zrovna teď. Jen jsem přemýšlela, jestli jde, abych jednu věc dovedla udělat lépe než ty. To jídlo vypadá skvěle. "
Povzdychla jsem si znovu.
Zasmál se pro sebe. "Ještě si ho nezkusila - buď optimistická, možná je to strašné."
Nabrala jsem si sousto a snědla ho, zaváhala jsem, a potom jsem se zašklebila.
"Je to strašné?" zeptal se šokovaný.
"Ne, je to samozřejmě báječné."
"To je úleva." Usmál se tak krásně. "Nedělej si starosti, je tu ještě spousta věcí, v čem jsi lepší."
"Jmenuj aspoň jednu."
Zpočátku neodpověděl, jenom zlehka klouzal svým chladným prstem po obrysu mé klíční kosti, držel můj pohled rozpalujícími očima, dokud jsem nepocítila, že moje pokožka hoří a zčervenala.
"Tady je to." Zamumlal, dotknul se ruměnce na mé tváři. "Nikdy jsem neviděl, že se někdo červená tak dobře jako to děláš ty.
"Úžasné." Zamračila jsem se.
"Bezděčná reakce - něco, na co můžu být hrdá."
"Ty jsi taky nejodvážnější osoba, co znám."
"Odvážná?" ušklíbla jsem se.
"Trávíš veškerý tvůj volný čas ve společnosti upírů; to ti sebere poměrně dost síly a nervů. A neváháš se vystavit hazardní blízkosti s mými zuby…"
Zakroutila jsem hlavou. "Já vím, že ty bys mi nic nedokázal udělat."
Zasmál se. "Víš, že jsem vážný. Ale to nevadí. Jez." Netrpělivě uchopil mou vidličku a začal mě krmit. Samozřejmě, jídlo bylo naprosto výtečné.
"Charlie dorazil domů, když jsem byla skoro hotová. Pozorně jsem sledovala jeho obličej, ale štěstí se mě drželo, byl příliš uchvácen autem na to, aby si všiml, jak jsem oblečená. Vrátil klíčky Edwardovi.
"Díky, Edward." Usmál se zasněně. "Je to skvělé auto."
"Není zač."
"Jak to celé dopadlo?" Charlie se zadíval na můj prázdný talíř.
"Dokonale." Vzdychla jsem.
"Víš, Bello, že bys ho někdy zase mohla nechat, aby nám tréninkově uvařil." Naznačoval.
Věnovala jsem Edwardovi zlý pohled. "Jsem si jistá, tati, že on bude opět vařit."
Nestalo se to do té doby, než jsme si to namířili ven ke dveřím, to že se Charlie úplně probral. Edward mi položil paži kolem pasu, kvůli rovnováze a opoře, zatímco jsem se belhala na vratké botě s podpatkem.
"Ehm, vypadáš… velmi jsi vyrostla, Bello." Mohla jsem slyšet, že se schyluje k prvním náznakům otcovského nesouhlasu.
"Alice mě tak vyšňořila. Nemohla jsem do toho moc mluvit."
Edward se zasmál tak tlumeně, že jsem to jen já mohla slyšet.
"Dobře, pokud Alice…" ztišil hlas, poněkud uchlácholený. "Opravdu vypadáš hezky, Bello." odmlčel si, potulený záblesk v očích. "Takže, měl bych očekávat ještě dalšího mladého muže ve smokingu, který se tu dnes v noci ukáže?"
Zasténala jsem a Edward se zahihňal. Jak by někdo mohl být tak nevšímavý jako Tyler, nedovedla jsem pochopit. Nedivila bych se, kdybychom Edward a já byli ve škole naprosto tajnůstkářský. Přicházeli jsme a odcházeli společně, spíš mě napůl nesl do všech tříd, seděla jsem každý den s ním a s jeho rodinou na obědě, a on také nebyl stydlivý pokud jde o líbání mě přede svědky. Tyler jasně potřeboval odbornou pomoc.
"V to doufám." Zazubil se Edward na mého tátu. "Je tam lednička plná zbytků jídlo - řekni jim, aby si taky vzali."
"Nejsem toho názoru - ty jídla jsou moje," zabručel Charlie.
"Přesto pro mě vezmi jména, Charlie," stopa hrozby v jeho hlase byla patrně slyšitelná jenom pro mě.
"A, dost!" přikázala jsem.
Vděčně jsme nakonec nastoupili do auta a odjeli…
Tato kapitola je přinejhorším mým vlastním potěšením. Čti jen na vlastní nebezpečí. /bM
…Stephenie Meyerová…
"Kdy mi řekneš, co se bude dít, Alice?"
"Uvidíš, buď trpělivá," poručila, nevyzpytatelně se zazubila.
Byli jsme v mém náklaďáčku, ale ona řídila. Ještě tři další týdny toho nebudu kvůli sádře na noze schopná chůze, a potom neústupně umístím své zdravé chodidlo zpátky dolů na řidičský pedál. Já totiž ráda řídím.
Je pozdní květen, a nějak půda okolo Forks našla způsob, jak být ještě zelenější než obvykle. Ovšem, bylo to krásné, a já se poněkud smířila s lesem, většinou kvůli tomu jsem tam strávila mnohem více času než obvykle. Nebyli jsme zatím tak úplně přátelé, příroda a já, ale byly jsme si bližší.
Obloha byla šedivá, ale to bylo také vítané. Byla to perleťově šedivá, vůbec ne pochmurná, neprší, a pro mě téměř dostatečně teplá. Mraky byly husté a bezpečné, byl to ten typ mraků, který pro mě začínal být příjemný, a také kvůli volnosti, kterou oni zajišťovali.
Ale navzdory tomuto potěšujícímu prostředí jsem se cítila nervózní. Částečně díky Alicinu podivnému chování. Ona rozhodně trvala na tom, že toto sobotní ráno uspořádá venku dívčí den, zavezla mě nahoru do Port Angeles na objednávku pro nás objednala manikúru a pedikúru, odmítla to, že bych si nechala obyčejný odstín růžového laku na nehty, kterou jsem chtěla, místo toho přikázala manikérce nalakovat mi je tmavou třpytivou červenou - dokonce zašla tak daleko, že trvala na tom, aby mi nalakovala nehty na prstech u nohy i u mého zasádrovaného chodidla.
Pak mě vzala na nákup bot na podpatcích, i když jsem si mohla vyzkoušen pouze jednu za každého páru. I přes moje vysilující protesty mi koupila pár těch nejnepraktičtějších předražených bot na vysokých jehlových podpatcích - nebezpečně vypadajících věcech, které drželi pouze na jednom širším saténovém pásku, který překlenuli moje chodidlo a byli svázané do široké mašle zezadu mého kotníku. Byly tmavé, hyacintově modré a já se jí marně snažila vysvětlit, že nemám nic, co bych k nim mohla nosit. I moje skříň byla trapně přeplněná oblečením, které mi koupila v L. A. - nicméně většina z nich příliš tenké, abych je nosila ve Forks - byla jsem ráda, že nemám nic v tomhle odstínu. A i když mám ten přesný odstín ukrytý někde ve skříni, moje oblečení doopravdy nebylo to, co se nehodilo k botám na jehlovém podpatku. To já jsem se k těm botám nehodila-stěží bych mohla bezpečně chodit v ponožkách. Ale na ni bych si svou nepřekonatelnou logiku promrhala. Ona by mi to dokonce vyvracela.
"Vlastně nejsou Biviano´s, ale budeš to muset udělat," zamručela záhadně, a potom jsem víc nemluvila, jakmile ona vytáhla svou kreditní kartu na obdiv s respektem zasaženými zaměstnanci.
Donesla mi oběd z fast foodu, zajela přímo k tomu okénku na výdej, řekla mi, že se musím najíst v autě, ale odmítla mi vysvětlit ten spěch. Kromě toho jsem ji musela na cestě domů sedmkrát připomenout, že můj náklaďáček není prostě schopný podat stejný výkon jako sportovní auto, navíc s Rosaliinýmy úpravami, a aby prosím dala té ubohé věci přestávku. Obyčejně jsem Alice jako mého řidiče upřednostňovala. Nikdy se nezdála, že ji otravuje jízda pouze dvacet až třicet mil nad rychlostní hranicí, způsob, který někteří lidé jednoduše nedokázaly snést, aby tak jezdili.
Ale Alicin očividně tajemný program byl přirozeně pouze polovinou problému. Byla jsem také žalostně nervózní, poněvadž jsem neviděla Edwardův obličej už skoro šest hodin, a to musel být rekord za poslední dva měsíce. S Charliem bylo těžké pořízení, ale také ne nemožné. Smířil se s Edwardovou nepřetržitou přítomností, poněvadž když se vrátil domů, nenašel důvod proč si stěžovat, protože jsme seděli nad našimi domácími úkoly u kuchyňského stolu - dokonce vypadal, že si užívá Edwardovi společnosti, když spolu vykřikovali u zápasů na ESPN. Ale Charlie neztratil nic se své originální přísnosti, když nekompromisně držel dveře pro Edwarda přesně v deset hodin každou všední noc. Ovšem Charlie si naprosto nebyl vědom Edwardovi schopnosti vrátit své auto domů a být zpátky oknem za méně než deset minut.
Byl příjemnější k Alice, někdy až tak trapně.
Očividně, dokud budu mít svou neskladnou sádru, a dokud ji nevyměním za něco zvládnutelnějšího, budu v potřebě ženské pomoci. Alice je anděl, sestra, každou noc a každé ráno se objevila a pomáhala mi s mýma každodenníma rutinami. Charlie byl nesmírně vděčný, že se vyhnul hrůzy skoro dospělé dcery, která potřebovala pomoc se sprchováním - tenhle druh záležitostí byl vzdálený a mimo jeho komfortní zóny, a mé také, v této věci. Ale bylo v tom něco víc než vděčnost, že ji Charlie začal říkat "Anděl" jako přezdívku, a pozoroval ji omámenýma očima, když ona přitančila s úsměvem napříč malý dům, rozzářila ho. Žádný člověk nemohl zůstat nezasažený její neuvěřitelnou krásou a šarmem, a když lehce a neslyšitelně vyklouzla každou noc z dveří s láskyplným, "Uvidíme se zítra, Charlie," a zanechala ho ohromeného.
"Alice, jedeme teď domů?" Zeptala jsem se jí, obě jsme tím mínili bílý dům u řeky.
"Ano." Zakřenila se, věděla dobře, co myslím. "Ale Edward tam není."
Zamračila jsem se. "Kde je?"
"Měl nějaké vyřizování při cestě."
"Vyřizování?" zopakovala jsem bezvýrazně. "Alice," Můj tón se obrátil k loudění." Prosím, řekni mi, co se bude dít."
Zakroutila hlavou, pořád se křenila. "Příliš moc se bavím." vysvětlovala.
Když jsme se vrátili k domu, Alice mě odvedla rovnou nahoru, do její ložnice - rozměru koupelny. Překvapilo mě, že jsem tam narazila na Rosalie, čekala s nebeským úsměvem, postavila za mě nízké, růžové křeslo. Myšlenkami jsem trhla leknutím nad řadou nástrojů a výrobků, které pokrývaly dlouhý pult.
"Sedni si," nařídila Alice. Na minutu jsem se důkladně rozmýšlela, a potom jsem se rozhodla, jistě byla odhodlaná použít násilí, bude-li to třeba. Dobelhala jsem se ke křeslu a důstojně jsem se posadila, tak jak jsem dokázala zvládnout. Rosalie mi okamžitě začala kartáčovat vlasy.
"Nepředpokládám, že mi řekneš, na co tohle je?" zeptala jsem se ji.
"Můžeš mě mučit," zamumlala, zcela zaměstnaná mými vlasy, "Ale já ti to nikdy nepovím."
Rosalie mi držela hlavu v umyvadle, zatímco mi Alice umývala vlasy šampónem, který voněl jako máta a grep. Alice mi zuřivě osušila ručníkem mokrý zacuchanec, pak vystříkala téměř celou lahvičku něčeho - vonělo to jako okurky - na ten vlhký chaos a osušila mi je opět ručníkem.
Ony ihned potom pročesávali ten chaos; ať byla ta okurková vodička jakákoli; dělalo to, že se rozcuchané vlasy narovnaly. Mohla bych si něco takového půjčit. Pak každá vzala fén a pustili se do práce.
Zatímco minuty odtikávaly a ony znovu a znovu objevovali nové vrstvy mokrých pramenů, jejich obličeje začali být poněkud znepokojené. Škodolibě jsem se usmívala. Některé věci ani upíři nedokážou urychlit.
"Má hrozně moc vlasů." Poznamenala Rosalie úzkostlivým hlasem.
"Jaspere?" zavolala srozumitelně Alice, třebaže ne nahlas. "Najdi mi další fén!"
Jasper jim přišel na pomoc, nějak se vynořil s dvěma většími fény, které mi namířil na hlavu, velice pobavený, zatímco ony pokračovaly s jejich vlastníma.
"Jaspere…" začala jsem s nadějí.
"Promiň, Bello. Nejsem oprávněn ti něco říct. "
Vděčně utekl, když konečně byly všechny vlasy suché - a obrovské. Vlasy mi trčeli tři palce nad hlavou.
"Co jste mi to udělali?" ptala jsem se zděšeně. Ale ignorovali mě, vytáhli krabici horkých natáček.
Snažila jsem se je přesvědčit, aby moje vlasy nenatáčeli, ale nevšímali si mě, a namazaly něco, co mělo nezdravou žlutou barvu, po celé dálce loken, předtím než je obtočili okolo horkých natáček.
"Sehnala jsi boty na podpatkách?" vyptávala se Rosalie, během toho co pracovali, jako kdyby byla odpověď životně důležitá.
"Ano - jsou perfektní," zavrněla spokojeně Alice.
Sledovala jsem Rosalie v zrcadle.
"Tvé vlasy vypadají hezky," všimla jsem si. Ne že by nevypadali vždy dokonale - ale měla je dnešní odpoledne hezčí, vylepšené, vytvořila si drdol z jemných zlatých loken vlasů nahoře na temenu její perfektní hlavy.
"Děkuji." Usmála se. Ony teď na vteřinu začaly upravovat natáčky.
"Co si myslíš ohledně make-upu?" zeptala se Alice.
"Je to bolest." Vyslovila jsem své pocity. Nebrali mě na vědomí.
"Nepotřebuje moc make-upu - její pleť je hezká i bez nalíčení." Přemítala Rosalie.
"Rtěnku, myslím," rozhodla Alice.
"A řasenku a tužku na oči," dodala Rosalie. "Jen trochu."
Nahlas jsem si povzdechla. Alice se zachichotala. "Buď trpělivá, Bello. My se bavíme."
"Dobře, pokud je to tak," zamručela jsem.
Všechny natáčky mi pevně a nepříjemně připíchli k hlavě.
"Oblékneme ji." Alicin hlas se chvěl dychtivým očekáváním. Nepočkala na mě, až se vybelhám z koupelny pryč jen díky své vlastní síly. Namísto toho mě shrábnula do náruče a donesla mě do Rosaliina a Emmettova velkého bílého pokoje. Na posteli ležely šaty. Pochopitelně, hyacintově modré.
"Co si myslíš?" zašvitořila Alice.
To je dobrá otázka. Byli jemně nařasené, zřejmě je míněno, aby byli nošeny velmi nízko a mimo ramena, s dlouhými splývavými rukávy, které se řasili u zápěstí. Na tom průsvitném živůtku byla našita ještě jedna věc, světlá-květovaná, hyacintová látka, která byla zřasená do tvaru slabého volánu dole na levém boku. Květinová látka byla na zádech protáhlá, ale nahoře otevřená před několika přesně sedícími jemnými hyacintovými volánky ve světlém odstínu, které dosahovaly k spodnímu kusu lemu.
"Alice," zakvílela jsem. "Tohle to já nemůžu nosit!"
"Proč?" dožadovala se neoblomným hlasem.
"Protože vršek je naprosto odhalený!"
"Tohle půjde pod to." Rosalie zvedla zlověstně vypadající světle modrou část oděvu.
"Co to je?" bázlivě jsem se ptala.
"To je korzet, hloupá." Netrpělivě odpověděla Alice. "Teď si to oblečeš, nebo musím zavolat Jaspera a požádat ho, aby tě podržel na místě, zatímco já to udělám?" vyhrožovala.
"Předpokládala jsem, že jsi moje kamarádka," obvinila jsem ji.
"Buď hodná, Bello," řekla s povzdechem. "Já si nepamatuji sebe jako lidskou bytost a já se snažím, abych tady měla nějakou nepřímou zábavu. Kromě toho je to pro tvé vlastní dobro."
Stěžovala jsem si a hodně jsem se červenala, ale netrvalo jim dlouho dostat mě do šatů. Musela jsem uznat, korzet měl jisté přednosti.
"Wau," zašeptala jsem a podívala jsem se dolů. "Mám rýhu mezi ňadry a ta je patrná ve výstřihu."
"Kdo by to byl uhádnul," pochichtávala se Alice, radovala se ze svého díla. Ačkoli já nebyla naprosto přesvědčená.
"Nemyslíš, že to oblečení je poněkud příliš…já nevím, módní do… pro Forks?" zeptala jsem se váhavě.
"Myslím si, že slova která hledáš jsou moderní krejčovské umění," posmívala se Rosalie.
"To není pro Forks, to je pro Edwarda," trvala Alice. "To je samozřejmě správně."
Potom mě vzali zpátky do koupelny, uvolnili natáčky rychle se pohybujícími prsty. K mému šoku, záplava kudrn spadla dolů. Rosalie vytáhla většinu z nich nahoru, opatrně je zakroutila do koňského ohonu z prstýnků vlasů, které dopadaly do hustých pramenů dolů na moje záda.
Během toho co na tom Rosalie pracovala, Alice mi rychle namalovala tenké černé linky kolem každého z mých očí, pročesala je řasenkou a pečlivě nanesla tmavě červenou rtěnku na mé rty. Pak vystartovala z pokoje a ihned se vrátila s botami na podpatku.
"Dokonalé." Šeptla Rosalie, když je Alice zvedla nahoru na obdiv.
Alice obratně zavázala smrtící botu, a pak se zamyšlenýma očima podívala na moji sádru.
"Hádám, že jsme udělali, co jsme mohli," potřásla smutně hlavou. "Nevěříš, že Carlisle by nás nechal…" vrhla letmý pohled na Rosalie.
"Pochybuji o tom," odvětila Rosalie suše. Alice si povzdechla.
Obě hrdě zvedly hlavy nahoru.
"On je zpátky." Věděla jsem, který "on" ony myslí a pocítila jsem poletující motýlky v mém břiše.
"Může počkat. Je tu ještě jedna důležitější věc." prohlásila Alice pevně. Znovu mě zdvihla - což je nutnost, byla jsem si jistá, že v těch vysokých botách nemůžu chodit - a zanesla mě do jejího pokoje, kde mě jemně postavila před její široké, zlatě lemované, dlouhé až k zemi, zrcadlo.
"Tady." Řekla. "Vidíš?"
Civěla jsem na cizí neznámou v zrcadle. Díky iluzi vypadala velmi vysoká v botách na podpatcích, s protáhlými slabými proužkami na přiléhavých šatech. Živůtek s hlubokým výstřihem - kde moje oči opět upoutaly neobvykle půvabné linie poprsí - udělal to, že její krk vypadal velmi dlouhý, když dělal sloupky pramenů lesklých loken dole na zádech. Ta hyacintová barva látky byla dokonalá, odhalila krémovitost pleti barvy slonové kosti a růžový ruměnec na jejích tvářích. Musela jsem uznat, byla velmi hezká.
"Dobře, Alice" usmála jsem se, "Vidím."
"Nepusť to z hlavy." Přikázala.
Znovu mě zvednula a odnesla mě k vrcholu schodiště.
"Otoč se a zavři oči!" nařídila dolů ze schodiště. "A nezůstávej v mé mysli - nezkaz to."
Zaváhala, dolů po schodišti šla pomaleji než obvykle, až dokud mohla spatřit toho, který ji měl uposlechnout. Pak zbytek cesty letěla.
Edward stál u dveří, zády k nám, velmi vysoký a tmavý - nikdy jsem ho předtím neviděla nosit černou. Alice mě postavila vzpřímeně, uhladila mi řasení šatů, zakroutila kudrny na své místo, a potom mě tam nechala, šla si sednout na pianové sedátko, aby se mohla dívat. Rosalie ji následovala, posadila se s ní jako obecenstvo.
"Můžu se podívat?" jeho hlas byl intenzivní dychtivým očekáváním - způsobilo to to, že moje srdce tlouklo nestejnoměrně.
"Ano…teď," dala pokyn Alice.
Okamžitě se otočil, a potom zůstal stát na místě jako přimražený, jeho topazové oči dokořán. Mohla jsem cítit, jak se mi horko žene nahoru do krku a ruměnec se mi plíží do tváří. Byl tak krásný; pocítila jsem náznak staré obavy, že se mi pouze zdá, že možná není skutečný. Měl oblečený smoking, patřil na filmové plátno a ne vedle mě. Zírala jsem na něj ve vzbuzujícím respektu a nevíře.
Pomalu ke mně přišel, váhavě poodstoupil o krok, když ke mně dorazil.
"Alice, Rosalie…děkuji," zašeptal bez toho, aby ode mne odtrhnul pohled. Zaslechla jsem, jak se Alice pro sebe zasmála uspokojením.
Udělal krok dopředu, studenou rukou vzal do dlaní moji čelist, sklonil se a přitisknul své rty na můj krk.
"To jsi ty," zašeptal mi do kůže. Odtáhnul se, a v jeho ruce ležely bělostné květy.
"Frézie," oznámil mi, připíchnul mi je do loken. "Samozřejmě, úplně zbytečné, pokud jde o vůni," zaklonil se, aby si mě znovu prohlédnul. Usmál se svým srdce zastavujícím úsměvem. "Jsi nemožně krásná."
"Sebral jsi mi má slova." Držela jsem svůj hlas tak klidný jak se mi to jen mohlo podařit. "Právě když jsem se přesvědčila, že jsi opravdu skutečný, objevíš se tu vypadající takhle a já se znovu bojím, že sním."
Hbitě mě vzal do náruče ze svých paží. Držel mě blízko svého obličeje, jeho oči mě propalovali, když si mě přitáhnul ještě blíž.
"Pozor rtěnka!" nařídila Alice.
Vzpurně se zasmál, ale namísto toho klesl do důlku nad mou klíční kostí.
"Jsi připravená odejít?" zeptal se.
"Je tu vůbec někdo, kdo mi řekne o jakou událost jde?"
Znovu se zasmál, letmo pohlédl přes rameno na své sestry. "Ona to neuhodnula?"
"Ne," Alice se zachichotala. Edward se potěšeně zasmál. A já se zamračila.
"Co jsem přehlédla?"
"Nedělej si starosti, přijdeš na to dost brzy." ubezpečil mě.
"Dej ji dolů, Edwarde, tak abych mohla udělat fotky." Esme přišla dolů po schodech se stříbrným foťákem v rukou.
"Fotky?" zamručela jsem, když mě opatrně položil na nejisté zdravé chodidlo. Začínala jsem z toho všeho mít špatný pocit. "Objevíš se na filmu?" zeptala jsem se sarkasticky. Zakřenil se na mě.
Esme vyfotila několik snímků nás, do té doby než Edward směšně trval na tom, že se zpozdíme.
"Uvidíme se tam." Zavolala Alice, zatímco mě nesl ke dveřím.
"Alice tam bude? Kde vlastně by to mohlo být? A kdo vlastně tam všechno bude?" Ale cítila jsem se trochu lépe.
"A Jasper, Emmett a Rosalie."
Čelo se mi svraštilo soustředěním, když jsem se snažila vyvodit to tajemství. Zahihňal se mému výrazu.
"Bello," Zavolala na mě Esme, "Tvůj otec je na telefonu."
"Charlie?" Edward a já jsme se zeptali zároveň. Esme mi donesla telefon, ale on po něm chňapnul, když se mi ho snažila podat, a držel mě jednou paží bez námahy stranou.
"Hey!" protestovala jsem, ale on už mluvil.
"Charlie? To jsem já. Co je špatně?" zněl znepokojeně. Můj obličej zbledl. Ale pak se jeho výraz stal pobaveným - a nepředvídatelně škodolibý.
"Dej mu telefon, Charlie - nechej mě s ním promluvit." Ať se dělo cokoli, Edward se dobře bavil poněkud příliš moc na to, aby byl Charlie v nějakém nebezpečí. Trochu jsem se uklidnila.
"Ahoj, Tylere, tady je Edward Cullen," jeho hlas byl na první dojem velmi přátelský. Znala jsem ho dost dobře, abych zachytila jemné ostří hrozby. Co dělá Tyler u nás doma? Najednou mi začala svítat strašlivá pravda.
"Je mi líto, jestli došlo k nějakému nedorozumění, ale Bella už je na dnešní večer zadaná." Edwardův tón se změnil a hrozba v jeho hlase byla najednou mnohem zjevnější, jak pokračoval. "Abych byl úplně upřímný, bude zadaná každý večer pro každého kromě mě. Bez urážky. A mrzí mě, jestli jsem ti zkazil večer." Neznělo to lítostivě. Pak zaklapl telefon, na tváři široký úsměv.
"Ty mě bereš na stužkovací slavnost!" Rozzuřeně jsem ho obvinila. Obličej a krk mi rudě žhnuly zlostí. Cítila jsem vztek - který způsobil, že se mi slzy draly do očí.
Tak silnou reakci ode mě nečekal, to bylo jasné. Stiskl rty k sobě a oči se mu přimhouřily.
"Nebuď umanutá, Bello."
"Bello, my všichni jdeme." přesvědčovala mě Alice, neočekávaně vedle mého ramena.
"Proč mi to děláš?" dožadovala jsem se zděšeně.
"Bude to zábava." Alice dosud byla zářivě optimistická.
Ale Edward se sklonil, aby mi zašeptal do ucha, jeho hlas sametový a vážný.
"Jen jednou jsi člověk, Bello. Udělej to pro mě."
Upřel na mě své žhnoucí zlaté oči plnou silou, rozpouštěly můj vzdor svou teplostí.
"Fajn." našpulila jsem rty, neschopná spalovat ho pohledem tak účinně, jak bych ráda. "Tak já se podvolím. Ale uvidíš," varovala jsem ho příkře. Už dlouho jsem si nevybrala svou další dávku neštěstí, které ty se obáváš. Pravděpodobně si zlomím i tu druhou nohu. Jen se podívej na tu botu! Je to smrtonosná past!" Natáhla jsem zdravou nohu jako důkaz.
"Hmmm." Zíral na mou nohu déle než bylo nutné, a potom se podíval na Alice vřelýma očima. "Znovu, děkuji."
"Budete pozdě u Charlieho," upozornila ho Esme.
"V pořádku, jdeme." obrátil mě ke dveřím.
"Je v tom Charlie?" zeptala jsem se skrz zaťaté zuby.
"Samozřejmě." Zakřenil se.
Byla jsem tím zcela upoutaná, a tak jsem si toho zpočátku nevšimla. Jen matně jsem vnímala stříbrné auto, a tak jsem se domnívala, že to je Volvo. Ale potom se sehnul tak nízko, aby mě do něj položil, že jsem si myslela, že mě položil na podlahu.
"Co je to?" zeptala jsem se, překvapená že jsem našla sebe v neznámém dvoudveřovém autě s pevnou střechou. "Kde je Volvo?"
"Volvo je moje všední auto." opatrně mi odpověděl, naplněný úzkostí, že bych mohla dostat další záchvat. "Tohle je auto pro výjimečné události."
"Co si bude myslet Charlie?" nesouhlasně jsem zakroutila hlavou, když nastoupil a nastartoval motor. Ten tiše zavrčel.
"Och, většina obyvatel Forks si myslí, že je Carlisle zapálený automobilový sběratel." Řítil se lesem přímo k hlavní silnici.
"A on není?"
"Ne, to je spíš moje záliba. Rosalie taky sbírá auta, ale ona upřednostňuje bláznění okolo jejich vybavení, než to aby jimi jezdila. Také jednou na tom pro mě udělala hodně práce."
Pořád jsem si lámala hlavu, proč jedeme zpátky k Charliemu domů, když jsme se před ním zastavili. Světlo na verandě svítilo, i když ještě nebylo tak úplně šero. Charlie musí čekat na nás, pravděpodobně se teď kouká z okna ven. Začala jsem se červenat, uvažovala jsem, jestli tátova první reakce na mé šaty bude stejná jako ta má. Edward obešel auto, pro něj pomalu, aby se dostal k mým dveřím - potvrdil moje podezření, že se Charlie dívá.
Potom, když mě Edward opatrně zvednul z malinkého auta, Charlie - velmi netypicky - vyšel na dvorek, aby nás přivítal. Moje tváře hořely; Edward to zaregistroval a podíval se na mě tázavě. Ale já si nemusela dělat starosti. Charlie na mě ani nepohlédl.
"Je to Aston Martin?" zeptal se Edwarda uctivým hlasem.
"Ano - Vanquish." Koutky úst mu cukaly, ale měl to pod kontrolou.
Charlie hluboce zahvízdl.
"Chceš si ho vyzkoušet?" Edward zvednul klíčky.
"Charlieho oči se nakonec odvrátili od auta. Nevěřícně se podíval na Edwarda - pohledem zabarveným malinkou stopou naděje.
"Ne," zdráhavě odpověděl. "Co by tomu řekl tvůj otec?"
"Carlisleovi to vůbec nebude vadit." prohlásil Edward po pravdě, zasmál se. "Pokračuj." Vmáčknul klíčky do Charlieho poslušné ruky.
"Dobře, jen rychlá vyjížďka…" Charlie už jednou rukou hladil blatník.
Edward mi pomohl dobelhat se do předku dveří, jakmile jsme byli uvnitř, vzal mě do náručí, a zanesl mě do kuchyně.
"To se dobře vyřešilo." Řekla jsem. "Neměl šanci se zarazit nad mým oblečením. "
Edward zamrkal. "Nad tím jsem nepřemýšlel." doznal se. Jeho oči opět přejely moje šaty s analytickým pohledem. "Domnívám se, že je rozumné, že jsme si nevzali náklaďáček."
S těžkým srdcem jsem odvrátila pohled od jeho obličeje na dostatečně dlouho, abych si všimla, že je kuchyně neobvykle potemnělá. Na stole stály svíčky, bylo jich hodně, kolem dvaceti až třiceti vysokých, bílých svíček. Starý stůl byl zakrytý dlouhou, bílou látkou, jako byly i dvě židle.
"Je to to, na čem jsi dnes pracoval?"
"Ne - tohle zabralo jen zlomek sekundy. To co zabralo celý den, bylo jídlo. Vím, jak se musíš přemáhat, abys našla zalíbení v luxusních restauracích, ale ne že tam je mnoho hlasů, které patří do kategorie hlasů tady z okolí, jen jsem usoudil, že ty si nemůžeš stěžovat co se týče tvé vlastní kuchyně."
Posadil mě do jedné z bílých ovinutých židlí, a začal vytahovat něco z trouby a ledničky. Všimla jsem si, že je tu jen jedno místo připravené.
"Charlie s námi taky jíst nebude? Zavál se přece, že přijde domů za chvíli. "
"Charlie nesní ani jedno další sousto - kdo si myslíš, že byl můj ochutnavač? Musel jsem se ujistit, že je všechno poživatelné." Položil přede mne talíř, zaplněný něčím, co vypadalo velmi poživatelné.
Povzdychla jsem si.
"Ty jsi ještě naštvaná? " Táhnul druhou židli okolo stolu, tak aby se mohl posadit vedle mě.
"Ne. Vlastně, ano, ale ne zrovna teď. Jen jsem přemýšlela, jestli jde, abych jednu věc dovedla udělat lépe než ty. To jídlo vypadá skvěle. "
Povzdychla jsem si znovu.
Zasmál se pro sebe. "Ještě si ho nezkusila - buď optimistická, možná je to strašné."
Nabrala jsem si sousto a snědla ho, zaváhala jsem, a potom jsem se zašklebila.
"Je to strašné?" zeptal se šokovaný.
"Ne, je to samozřejmě báječné."
"To je úleva." Usmál se tak krásně. "Nedělej si starosti, je tu ještě spousta věcí, v čem jsi lepší."
"Jmenuj aspoň jednu."
Zpočátku neodpověděl, jenom zlehka klouzal svým chladným prstem po obrysu mé klíční kosti, držel můj pohled rozpalujícími očima, dokud jsem nepocítila, že moje pokožka hoří a zčervenala.
"Tady je to." Zamumlal, dotknul se ruměnce na mé tváři. "Nikdy jsem neviděl, že se někdo červená tak dobře jako to děláš ty.
"Úžasné." Zamračila jsem se.
"Bezděčná reakce - něco, na co můžu být hrdá."
"Ty jsi taky nejodvážnější osoba, co znám."
"Odvážná?" ušklíbla jsem se.
"Trávíš veškerý tvůj volný čas ve společnosti upírů; to ti sebere poměrně dost síly a nervů. A neváháš se vystavit hazardní blízkosti s mými zuby…"
Zakroutila jsem hlavou. "Já vím, že ty bys mi nic nedokázal udělat."
Zasmál se. "Víš, že jsem vážný. Ale to nevadí. Jez." Netrpělivě uchopil mou vidličku a začal mě krmit. Samozřejmě, jídlo bylo naprosto výtečné.
"Charlie dorazil domů, když jsem byla skoro hotová. Pozorně jsem sledovala jeho obličej, ale štěstí se mě drželo, byl příliš uchvácen autem na to, aby si všiml, jak jsem oblečená. Vrátil klíčky Edwardovi.
"Díky, Edward." Usmál se zasněně. "Je to skvělé auto."
"Není zač."
"Jak to celé dopadlo?" Charlie se zadíval na můj prázdný talíř.
"Dokonale." Vzdychla jsem.
"Víš, Bello, že bys ho někdy zase mohla nechat, aby nám tréninkově uvařil." Naznačoval.
Věnovala jsem Edwardovi zlý pohled. "Jsem si jistá, tati, že on bude opět vařit."
Nestalo se to do té doby, než jsme si to namířili ven ke dveřím, to že se Charlie úplně probral. Edward mi položil paži kolem pasu, kvůli rovnováze a opoře, zatímco jsem se belhala na vratké botě s podpatkem.
"Ehm, vypadáš… velmi jsi vyrostla, Bello." Mohla jsem slyšet, že se schyluje k prvním náznakům otcovského nesouhlasu.
"Alice mě tak vyšňořila. Nemohla jsem do toho moc mluvit."
Edward se zasmál tak tlumeně, že jsem to jen já mohla slyšet.
"Dobře, pokud Alice…" ztišil hlas, poněkud uchlácholený. "Opravdu vypadáš hezky, Bello." odmlčel si, potulený záblesk v očích. "Takže, měl bych očekávat ještě dalšího mladého muže ve smokingu, který se tu dnes v noci ukáže?"
Zasténala jsem a Edward se zahihňal. Jak by někdo mohl být tak nevšímavý jako Tyler, nedovedla jsem pochopit. Nedivila bych se, kdybychom Edward a já byli ve škole naprosto tajnůstkářský. Přicházeli jsme a odcházeli společně, spíš mě napůl nesl do všech tříd, seděla jsem každý den s ním a s jeho rodinou na obědě, a on také nebyl stydlivý pokud jde o líbání mě přede svědky. Tyler jasně potřeboval odbornou pomoc.
"V to doufám." Zazubil se Edward na mého tátu. "Je tam lednička plná zbytků jídlo - řekni jim, aby si taky vzali."
"Nejsem toho názoru - ty jídla jsou moje," zabručel Charlie.
"Přesto pro mě vezmi jména, Charlie," stopa hrozby v jeho hlase byla patrně slyšitelná jenom pro mě.
"A, dost!" přikázala jsem.
Vděčně jsme nakonec nastoupili do auta a odjeli…
Prihlásiť na odber:
Príspevky (Atom)